Klokoty

... klášter ve městě Tábor ...

Minulý týden jsem zavítala do Tábora a po práci se zastavila v klášteře, 

který se nachází ve stejnojmenné čtvrti, Klokoty.  

Do Tábora jezdím často, ale o klášteře jsem dlouho nevěděla. 

Ani nevím, kde jsem na něj prvně narazila, možná na fb.

Moc se mi líbil a hned jsem věděla, že se do něj jednou chci podívat.

A ten čas právě nastal.

Je zde k vidění i celoroční výstava betlému od autorky Dany Nachlingerové.

Musím napsat, že se mi toto dílo hodně líbí.

 Bylo krásně a tak jsem si na chvilku sedla na lavičku a pozorovala mraky

 a po dlouhé době nikam nespěchala.

Návštěvu kláštera můžu jen doporučit, je to úžasné místo k zastavení a rozjímání.

Mějte hezké dny 

a občas se zastavte a rozjímejte.

Dáša F.

PS: Dnes jsem se po dvou dnech vrátila z Plzeňska a musím vám napsat 

můj hotelový zážitek.

Teď už se tomu směju, ale ráno ...

Celou noc slyším strašné chrápání. 

Říkám si, jak mají tenké stěny a snažím se zase usnout. 

Když se ráno probudím, chrápání stále trvá a slyším ho od dveří pokoje.

Vypadalo to, jako by mi někdo chrápal za dveřmi. A taky že jo. 

Pomalu otvírám dveře a jde to asi jen na tři centimetry.

A co teď? Nějaký bezdomovec, ... na hotelu ve 4. patře?

Chci zavolat hotelovým telefonem na recepci, ale ten nefunguje. Co mám dělat?

No, vždyť mám dva mobily. Hurá. 

Volám na recepci a za chvilku přichází dvě ženy a slyším. " Haló pane, vstávejte."

Pootevřu dveře, pán se už odvalil, a vidím mladého chlápka, 

který včera hóóódně přebral a ustlal si na chodbě. Stihl se i zout. :o)

Zjistily jsme, že bydlel o dva pokoje dál, tam zašel po našem probuzení.

No, jak píšu, teď už se směju ...