Kaolínový důl Orty

 ... přírodní památka v našem okolí ...
Včera ráno jsme šli na ranní procházku s Terri. 
Vzala jsem si foťák, protože nemám už nic nafocené 
a poslední dobou mám pocit, že není ani co fotit. 
Venku je zataženo, pošmourno, často prší, všude je mokro, sluníčko aby pohledal.
Nutně jsem si chtěla zafotit, hi,hi,
ale Míra mi říkal, že stejně nebude co, že jsem si ho brala zbytečně.
No, měl skoro pravdu, ale nakonec mne vytáhl k Ortům, 
kde se dějí nějaké stavební úpravy. 
Jihočeský kraj chce totiž tuto přírodní památku zpřístupnit veřejnosti, více zde.
Předloni jsme se v Ortech plazili po břiše, kuk, 
a až chodby zpřístupní, určitě se sem půjdeme podívat, po nohou. :o)
Tak dnes nahlédneme jen k hlavnímu vstupu.

Nakonec jsem byla ráda, že jsem si ten foťák vzala. 

Ono se vždy něco k focení najde, že?

Zítra odjíždím na dva dny na Tachovsko, 

tak jsem zvědavá, jestli i tam se mi podaří nějaké foto úlovky. :o)

Přeji Vám krásnou neděli i celý příští týden. 
Dáša F.

PS: U nás dnes šíleně fičí. Míra zatopil v krbu a vše z komína se nám vrátilo. 
Nešlo to zastavit, museli jsme nechat dřevo dohořet, 
kouř foukal jak z krbu, tak z tahu pod krbem, prostě šílenost. 
Saze a popel jsme měli všude, ... na podlaze, na sedačce, na stole ...
Větrali jsme spodek domu aby kouř vycházel ven, trvalo to téměř hodinu.
Kouř se valil do obýváku a my nevěděli, jak ho zastavit. 
Zavřete klapku do komína a větrání na krbu a kouř se vyvalí nasávací dírou pod krbem.
Prostě kouř kam se podíváš.
No, ale teď už je vše vyvětrané, vyluxované, prach utřený a všechny dekorace umyté. 
Luxovala jsem i zdi kolem krbu, fakt.
A pro dnešek už v krbu nezatopíme. :o)

PS 2: Doplňuji: Nakonec jsme opět zatopili a nic už nečudí. 
Ráno byl asi špatný tlak a k tomu ten vichr, blbá kombinace. :o)

Dřevěné hračky

 ... ze Skašovského muzea ...
jsem objevila cestou z Plzně, v Měčíně.
Hledala jsem místo, kde bych se mohla cestou domů zastavit, 
nejlépe v interiéru, protože venku bylo oba dny pod mrakem.
 Na mapách jsem našla toto muzeum a jeho otvírací doba, 
v úterý do 18 hodin, mne opravdu překvapila.
Nic jsem neočekávala, ba jsem si myslela, že bude zavřeno. 
Za prvé byl leden, za druhé  vesnička je to malinká, pro mne neznámá, 
navíc mimo hlavní trasy, a ještě bylo úterý. Přesto jsem se do muzea vydala.
A představte si: Bylo otevřeno.
Paní knihovnice zavřela knihovnu a přešla se mnou přes dvorek do malého muzea, 
kterým mne provedla.
Vystavené exponáty tvoří soubor různých druhů tradičních dřevěných hraček, 
jejichž počátek se datuje pravděpodobně od konce 18. století.
Více info zde.
Tak nakoukněte se mnou do tohoto mini muzea.

Paní knihovnice se mne ptala, jak jsem na ně přišla a také měla strach, 

abych nebyla z prohlídky zklamaná, když už jedu takovou dálku.

A protože jsem neměla žádná očekávání, měla jsem radost, že bylo vůbec otevřeno.

Dozvěděla jsem se spoustu informací o výrobě a historii těchto soustružených hraček,

 které se v jednu doby exportovaly až do Ameriky, a byla jsem nadšená 

z mimořádného zážitku.

No řekněte, není fajn podívat se do muzea,

 o kterém jsem ještě ten den ráno neměla ani tušení, že existuje?

Přeji vám krásné dny plné mimořádných zážitků.
Dáša F.

PS: Zámek v Měčíně, patří místnímu zemědělskému družstvu. 
Foceno přes plot, vlevo zakrývám sloupkem stavební stroje.
Tento zámek se rekonstrukce asi nedočká, ... škoda.

Malinko mrzlo

 ... před týdnem ...
Příspěvek jsem chtěla napsat dříve, ale nějak jsem se k tomu nedostala. 
Začátkem týdne jsem byla služebně na Plzeňsku, 
na pátek jsme měli nahlášenou návštěvu do soboty a tak jsem ve čtvrtek chtěla 
doma něco poklidit a pak připravit Tiramisu. 
Jenže jsem odpoledne přijela z práce a padla na mne taková únava, 
že jsem na necelé dvě hodinky vytuhla.
No, úklid byl po probuzení velmi letmý a Tiramisu jsem nakonec zvládla. 
Přeci jen se musí malinko uležet.
V sobotu jsme měli jít s návštěvou do Jihočeského divadla na Saturnina,
 jenže představení bylo kvůli nemoci zrušeno a vypadá to, že bez náhrady. 
Což mne mrzí, protože recenze byly opravdu výborné.
Když návštěva navečer odjela, chtěla jsem si pořádně uklidit, převléct postele, 
vyměnit červené dekorace za jarní, u nás oranžovo, zeleno žluté, jenže zavolal brácha, 
jestli může s malou Angelikou zajet pokecat. 
No řekněte, že nemáte čas, když se potřebuje vypovídat, protože se začátkem února rozvádí.
Takže úklid se odložil na dnes dopoledne, oběd byl malinko později 
a teď mám konečně po týdnu chvilku, sednout si k počítači, 
přidat pár fotek a nakouknout i k Vám.
V půlce příštího týdne má rozvodové stání i má sestra, kde se problémy řeší už pár let.
Řeknu Vám, letošní rok bude na vztahy hodně divný.
U nás doma naštěstí vše dobré, klepu, klepu klepu. :o)
Tak pojďte konečně kouknout na tu námrazu z minulé neděle. :o)

Na závěr přidávám sousedovic kočku, kterou jsem nafotila na vedlejším pozemku. 

Snažila jsem se udělat víc fotek, ale kočka není pes a chvíli neposedí, nepostojí.

Takže už chápu všechny ( př. Martu i Marcelu),  kdo psali, 

že nafotit kočky není jednoduché. 

Pár fotek mám, ale jsou nepoužitelné, pořád se chtěla mazlit 

a pořád mi mizela ze záběru. :o)

Přeji Vám klidný týden 
a snad je u vás doma také vše v pořádku.
Dáša F.

PS: Včera se Lukáš (syn) s Aničkou vrátili po několika dnech z Jordánska. 
Pár fotek jsem viděla na FB,  měli se krásně. Těším se, až zajedou povyprávět.
 A pokud mi některé fotky dovolí vložit na blog, ukáži je i Vám, ale nevím. :o)

Dřevěné městečko

 ... ve skanzenu ...
Rožnov pod Radhoštěm
byl další okruh, který jsem navštívila. 
Zklamu ty, co si mysleli, že jsem se vydala na Jurkovičovu rozhlednu, nebo na Pustevny. 
Ráda bych, ale byla jsem tam sama a brzy se stmívalo, 
takže jsem byla vděčná, že jsem ještě zvládla podívat se do interiérů v městečku.
Byly nazdobeny vánočně a to mne potěšilo.
Tak snad trochu potěším i Vás. :o)
Courala jsem tam do setmění. 

 Se západem slunce jsem se vydala na cestu do hotelu.

Měla jsem před sebou ještě téměř 80 km, 

ale po takovéto návštěvě jsem byla plná energie.

Když jsem dorazila na hotel, měla jsem najeto 420 km, 

to je asi můj cestovní rekord.

Na hotelu jsem se potkala s kolegyní a šly jsme na véču. 

No, kdyby porada nebyla v pondělí, skanzen bych ještě neviděla 

a na splnění snu bych si musela počkat.

Prostě, vše špatné, může být i k něčemu dobré.

Přeji vám prima víkend a samé prima zážitky.

Dáša F.

PS: Lidí ve skanzenu bylo překvapivě hodně, ale kdo si počká, ten se dočká. 

Myslím na fotky bez lidí. A já umím čekat. :o)