čtvrtek 16. srpna 2018

Tragický letecký den

... ve Strunkovicích ...
Těžko se o tom píše, protože setkat se se smrtí tzv. "v přímém přenosu" 
je nepochopitelné, neuvěřitelné, nepopsatelné.
Do poslední chvíle si říkáte, že to není pravda, že to není, jak to vypadá.
Nejhorší ne tom je, že není možnost napravit chybu, 
že druhá šance prostě neexistuje.
Ale pěkně popořadě. 
Syn nás pozval na letecký den ve Strunkovicích. 
Jel tam pracovně a měl volné dvě vstupenky, tak proč je nevyužít.
Na letišti bylo opravu hodně lidí, tisíce lidí.
My jsme měli možnost dostat se do VIP prostoru a toho já hned využila k focení.
Byl nádherný den a úžasná obloha, na které se nám předvedla spousta krásných letadel. 
Hned na úvod přeletěly nad letištěm dva Gripeny.
 Dokonalá podívaná byla i na pilota Petra Kopfsteina a jeho akrobatické létání. 
Nemělo to chybu a já byla unesená. 
Když přistál, zamával divákům a já stála mezi fotografy, 
takže jsem se s jedním domluvila, jestli mne s letcem vyfotí. 
Povedlo se a já pak, na požádání, vyfotila i toho fotografa jeho foťákem 
s panem Kopfsteinem. Ten byl velice milý a usměvavý.
Na oblohu se vznesla i další letadla, jako MIG 3, Čmelák a pak i BETA MINOR..
Bohužel, pro toto letadlo to byl poslední vzlet. 
Při jedné z otáček se letadlo pravděpodobně zpomalilo a zřítilo se kolmo k zemi. 
Kousek od diváků.
Celé letiště utichlo a všichni věřili a doufali ....
Letecký den byl poté ukončen.
Přejeli hasiči, záchranka, pak přiletěl i vrtulník, později policie a i televize.
Nosítka se do vrtulníku vrátila prázdná, pilot svým zraněním podlehl.
Atmosféra byla zvláštní, lidé se pomalu rozcházeli a letiště se vyprazdňovalo.
Dodnes to nemůžu vstřebat, 
jeden okamžik, jedna chyba a vše je jinak.



Petr Kopfstein na autogramiádě.


Později odpoledne měl své akrobatické umění předvést i mistr Evropy 
a více mistr světa Martin Šonka, k tomu už ale nedošlo.


Letadlo Se.5a

  
Ve vzduchu pilot  Petr Kopfstein se svým letadlem.









Jag 3



  Trojplošník Fokker



Čmelák


Replika historického letadla Beta Minor, 
stavěla se dvacet let a tři roky létala.
Její poslední start. 
Stála jsem kousek od pilota, 
omotal si dlouhou šálu kolem krku a nastoupil do letadla



Jedna z posledních otoček ....
 a víc vám neukážu.


  Začátek leteckého dne byl opravdu nádherný, 
jeho nečekaný konec hodně smutný.

Přeji nám všem, 
ať chyby, které v životě uděláme,  máme možnost napravit.
Dáša F.





pondělí 13. srpna 2018

Koupání ve Vydře

... moje "poprvé" ...
Jak jsem minule slíbila, 
vezmu vás na místo, kde to mám opravdu moc ráda. 
Tím místem je řeka Vydra.
 Poslední léta k ní jezdíme opakovaně, už ani nevím, pokolikáté. 
Je to místo, kde je mi moc dobře, kde čerpám energii a dobíjím si baterky.
Voda v řece je poměrně studená, 
přesto si každý rok do ní alespoň namočím nohy.
Letos bylo takové vedro, že jsem se v ní i vykoupala. 
Napoprvé mi bylo chladno, ale pak ta voda příjemně bodala a byla náramně osvěžující.
Vůbec jsem nechtěla z řeky vylézt. Opravdu.  
Zato Míra ani palec u nohy nesmočil. :o) 
Pokud voda nemá alespoň 27 stupňů, tak do ní nevleze.
Pro mne to byl naprosto výjímečný zážitek, 
uvidíme, jestli ještě někdy u Vydry zažijeme takové tropy, jako letos.













  Dokonalá očista těla i mysli, vše špatné uplavalo.
A já se cítila tak skvěle.


  Vydru jsem si užila jako nikdy předtím.
Zato Terri nás pozorovala jen zpovzdálí a do řeky se jí nechtělo.
To nás překvapilo, protože má vodu ráda.



Opět jeden nádherný den, z kterého budu dlouho čerpat.
Přeji vám krásný začátek nového týdne
a hodně nových zážitků.
Dáša F.

PS: Už jste viděli padat Perseidy? 
My jsme si s Mírou včera večer lehli na zahradu a dívali se na hvězdy. 
Za půlhodinky jich spadlo asi 10.
 I toto bylo moje poprvé, 
dřív jsem neviděla padat žádnou hvězdu, natož hned tolik.

pátek 10. srpna 2018

Koupání v lomu

... a hrad Rabí ... 
Z Helfenburku jsme na naší mini dovolené pokračovali směr Rábí 
a cestou řešili, jestli se jít nejdřív vykoupat, nebo na hrad a nebo obráceně.
Nakonec vyhrálo koupání. 
Lom jsem navštívila v březnu tady a moc se mi v něm líbilo. 
Slyšela jsem, že se v něm dá v létě koupat a tak jsme to zkusili.
Na jaře jsem tam byla sama, tentokrát bylo narváno.
(Na focení si vybírám úhel bez lidí, ale jednu fotku přidám i s nimi.)







 Koupat se sem přišel i jeden pes s páníčkem. 
Co ten dělal, to jsem nikdy neviděla. 
Páníček mu házel kameny a on za nimi skákal a pak je lovil na dně. 
Někdy byl i několik desítek sekund pod vodou. 
To byla neuvěřitelná podívaná.


Dole jedna potápka. :o)
Tady jsem ten úhel ( bez lidí) nevychytala. :o) A další spousta lidiček ležela na břehu. 
Bylo tam totiž opravdu nádherně a voda byla jako kafe.
Vzadu skákali někteří ze skály do vody, i to byla prima podívaná. 
Já bych to ale neskočila.



Po koupání jsme přejeli na nedaleký hrad Rabí.
Kdysi jsme ho již také navštívili, bylo to v roce 2002, mezi dvěma srpnovými povodněmi.
Děti byly ještě malé a fotek (z kinofilmu) jen pár. 
Tak proč si vzpomínky neoživit.





Na prohlídku jsme mohli s Terri, takže jsme tuto možnost s radostí využili.












Z hradu jsme se jeli ubytovat do Horažďovic 
a druhý den pokračovali na další naše oblíbené místo.
Některé z vás možná budou tušit a pro ty co netuší, 
dozví se v dalším příspěvku.

Přeji vám báječný víkend. 
Dáša F.

PS: U nás od dopoledne prší, tak snad nějaký deštíček spadl i k vám.