čtvrtek 21. června 2018

Moje kuchyňská zástěra

... výzva od Zazi ...
Když v půlce května vyhlásila Zaza výzvu o kuchyňskou zástěru zde
s možností tvoření do konce června, neváhala jsem a přihlásila se. 
I když žádná velká švadlenka nejsem, dřív jsem si se šicím strojem rozuměla.
A tak jsem se rozhodla  ho trošičku "oprášit" .
Látky nemám, ale loni jsem šila kapsář na kolíky a kousek látky mi zbyl. 
Opravdu kousek a tak jsem nastavovala.
No a výsledek posuďte sami.
(Já jsem spokojená, dokonce zástěru mi chtěla vzít naše Katka
a tak mne čeká ušít další i pro ni.)


 Ladí mi i k sedačce. .o)


S kapsářem na kolíky.




Letos mi konečně po pár letech vyrostla petrželka.


A ještě něco málo z šití ...


 ... a párání. 
To když našijete pásek dolů. :o)



Krajka je koupená, ale díky ní je zástěra taková elegantnější. :o)


Zazi, moc děkuji za skvělou výzvu, 
snad jsem ji zvládla.
Šití jsem si užila a zástěra se mi moc líbí. Sama bych se do ní ale nepustila.
A až budu mít čas, vidím to tak na podzim, musím ušit ještě jednu.

Přeji všem krásné dny 
a těším se i na vaše zástěry. 
(Některé jsem už viděla a jsou moc povedené.)

Dáša F.


pondělí 18. června 2018

Vetřelec ???

... ne, housenka ...
a pěkně veliká. Ale co je zač, netuším. 
Spadla na mne včera, při stříhání vrby a visela mi na tričku.
Byla dlouhá asi 5 cm a pořádně široká. A byla i trochu lechtivá. :o)
Když jsem jí šla fotit, neviděla jsem na detail, takže až na fotkách 
jsem zjistila, jaká má kusadla. 
Je tak škaredá, až je hezká, co?











 Jenže já takováto zvířátka nemusím, a tak hned po focení putovala zpátky na strom.
Škoda, že neuvidím, v co se promění.
Ale kdyby někdo z vás věděl, na co se díváme, napište mi to, budu ráda.

Přeji všem krásný začátek nového týdne. 
Dáša F.


PS: Už jsem zjistila, co je zač. Je to Hranostajník vrbový.

sobota 16. června 2018

Jó, třešně zrály

... sladký třešně zrály ...
 a jak to bylo dál?
Na takovouto úrodu jsme čekali 18 let.
Třešeň a tři jabloně jsme zasadili v roce 2000, byly to jen kmínky. 
Stromky rostly a jabloně za pár let plodily, ale třešeň ne a ne mít úrodu.
Buď přišly mrazy, nebo bylo chladno a málo včeliček, nebo nevím co, 
ale pouze jednou jsme nasbírali misku třešní. 
Až letos... jsme se dočkali. 
Máme už "dospělý" strom, který je plný třešní. 
A tak konečně sbíráme a baštíme a sbíráme a mrazíme.
Dnes peču bublaninu a odpoledne udělám marmeládu. 
Po úterním dešti máme téměř po třešních, jsou popraskané a začínají hnít.
Ale letos jsme si je opravdu vychutnali do syta.




  


I rybízu se daří. 




Bublanina z třešní a rybízu.


Vypadá to, že budeme mít i hodně jablek, takže na podzim budu péct štrůdly.
Jen jahody byly nic moc, ale byla jsem na samosběru a pár kilo jsem si přivezla domů.
Takže jahodová marmeláda už je hotová. 

Ráno jsem byla na borůvkách a litr už se mrazí. 
Odpoledne přijede dcera Katka a možná ještě jednou vyrazíme do lesa. 
Dokud rostou. :o)

A co vy a letošní úroda? Jste spokojeni, nebo máte nadbytky?
A nebo jako my s jahodami, nic moc.

Mějte prima víkend a užívejte plody léta.
Dáša F.


středa 13. června 2018

Fialová

... kam se podíváš ...
Jak jinak, než na cestách jsem zahlédla pole plné chrp. 
Už z dálky to byla taková nádhera, která mne donutila na chvilku zastavit.
Jenže jsem neměla u sebe foťák, takže tentokrát posloužil mobil.









 Bělásku, bělásku ...., čičorečko.
Já vím, zpívá se "žluťásku".
Řeknu vám, vyfotit běláska, který chvíli neposedí 
a křídla roztáhne jen při letu, je pěkná fuška. 
Taky se mi to moc nepovedlo, ale podívaná na jejich přelety to byla úžasná.







Mějte prima středu,
ať už je fialová od chrp nebo levanule, 
anebo červená od jahod nebo třešní.

Dáša F.

PS Letos máme konečně po 18 letech třešně, 
takže si vždy vzpomenu na loňskou úrodu u Marty a mám radost, 
že také sklízíme.

sobota 9. června 2018

Rosa Coeli

... další splněný sen ...
Když jsem tento klášter viděla loni na podzim u Helenky na blogu zde
věděla jsem, že se sem jednou musím podívat. 
To jsem ještě netušila, že tímto směrem budu jezdit každý měsíc na porady. 
Občas jsem pak klášter, o kterém jsem do té doby neměla ani tušení, že existuje,
 viděla i na dalších fotkách a má touha se do něj podívat byla stále větší.
Takže, když jsem v neděli, po cyklovýletě, jela na květnovou poradu, 
cíl byl víc než jasný.
Ke klášteru jsem dorazila v pozdních odpoledních hodinách 
a zrovna tam přijel zájezd starších důchodců. Byli všude a nešlo mi moc fotit, 
ale vlastně díky nim jsem se dostala na prohlídku. 
Myslím, že kvůli mně samotné by ji nedělali, takže jsem za ty lidičky byla vlastně ráda. 
Pro ně to byla asi šestá prohlídka, kterou za ten den navštívili 
a tak většina z nich už byla hodně unavená.
Já jsem z výkladu neslyšela skoro nic, 
protože jsem s foťákem běhala po místech, kde zrovna nikdo nebyl.
Ale vůbec mi to nevadilo, užívala jsem si toho nádherného místa a nestačila se kochat. 
Musím říct, že prohlídka předčila očekávání.
Tak pojďte na místa, která už jste možná jinde viděli, nakouknout ještě se mnou. :o)















 Vidíte také ten čtyřlístek?  
Kolem jsem jich našla ještě pět (na úvodní fotce), 
jeden jsem darovala malé slečně, která šla s rodiči kolem, pro štěstí.
Prý ho budou ten den potřebovat. 
Tak snad jim pomohl. :o)


Roca coeli (latinsky Růže nebes) je místo, které má velmi silného Genia loci.
Pokud tímto směrem pojedete, doporučuji se na chvilku zastavit.
Věřím, že budete místem nadšeni, jako já.

Přeji vám krásný víkend a pohodové dny.
Mně utíkají rychlostí blesku.
Děkuji za nakouknutí a za Vaše krásné komentáře k minulým příspěvkům.
Dáša F.