neděle 16. prosince 2018

Sněhová peřina

... na Novohradsku ...
U nás už pár dní mrzne, ale se sněhem to není nic moc.
Zato v Nových Hradech je přímo pohádkově.
Stačí popojet několik desítek kilometrů a jste v jiném světě. 
Ve světě královny Zimy.
Tak pojďte se mnou nakouknout do jejího království. 
















Moc bych si přála bílé Vánoce. 
Možná někde i budou, ale u nás v nížině..., 
no, uvidíme za osm dní.

Přeji Vám příjemnou třetí adventní neděli.
Dáša F.

PS: Jak jste na tom s vánočními přípravami, stíháte? 
Já letos mám celkem hotovo - napečeno, nazdobeno, zabaleno, 
jenom stromeček ještě nemáme. :o)
Pro ten jedeme zítra.

A ještě pár fotek ze začátku týdne a opět jen mobilem, 
protože mne nenapadlo vzít si foťák, 
když asi o pět kilometrů níže ( u nás doma) po sněhu ani památka.







čtvrtek 13. prosince 2018

Růžové hvězdičky

... výhra od Péti ...
z blogu Obyčejné radosti života.
Přesně před týdnem, když jsem přijela z práce domů, měla jsem na stole balíček.
Pár dní před tím  jsem u Péti vyhrála růžové hvězdičky z korálků, 
které se mi moc líbily už když Péťa vypsala soutěž o mýdla a zelené hvězdičky 
k prvnímu výročí svého blogu.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem se našla mezi výherci
a měla jsem obdržet růžové hvězdičky. 
Moje radost byla obrovská a balíček, který ležel na stole moc příjemně voněl, 
trochu jsem tušila, že to nebude jenom o hvězdičkách.
A nebylo. 
Pomalu jsem ho rozbalovala a zažívala malé Vánoce.
Každý výrobek byl pečlivě zabalený a o to víc to bylo napínavější. 
A přesně jak jsem tušila ..., byly tam.
Má radost nabrala konce a já se vrátila do dětských let.
Péťo, moc děkuji za tuto chvíli a za nádherné, dokonale zpracované, výrobky, 
které mne opravdu potěšily.
Já nejsem moc tvořivá, o to víc si takovýchto dárků vážím.


Do balíčku byl přiložen ručně psaný dopis a jak jinak, 
krásné, úhledné písmo.










Děkuji Ježíšku (Péťo).

Přeji Vám hodně příjemných dní 
a ať máte občas "obyčejnou radost ze života" jako já tentokrát.
Dáša F.



neděle 9. prosince 2018

Svícny - adventní výzva


... tentokrát od Marty ...
z blogu Vyzobaná slunečnice.
Opět jsem se přihlásila, přesto, že vůbec nestíhám, 
ale sliby se mají plnit nejen o Vánocích a tak vám pár našich svícnů ukáži.
Moc se omlouvám, ale je to taková rychlovka. 
Včera jsem pekla a pak ještě balila dárky, 
dnes jsme byli na nákupech a v kině, na čem napíši na závěr 
a také už mám nový počítač a monitor od Ježíška, jenže v něm není nic nainstalované, 
takže dnešní příspěvek je z nouze ctnost, i podpis na fotkách je jen z nabídky programu.
Ale během pár dní to s Mírou, který mi se vším pomáhá, doladíme.
A nyní naše svícny.
Tento tácek je od dětí z dětského domova, každý rok si u nich nějaký výrobek kupuji.


 Náš nejpoužívanější a také nejstarší svícen je vlastně aroma lampa, 
kterou jsem dostala od kolegyň z práce, ale to už je řádka let.


Solná lampa, používám ráda.


  Keramický svícen, dárek od Mírovo mamky. 
Vytváří nádherné stíny.


 Tento skleněný svícen jsem kdysi koupila Mírovo mamce, ale v jiné barvě. 
Tak moc se mi u ní líbil, že jsem si ho musela koupit také. 
Loni jste ho už mohli vidět v jednom příspěvku.



No a další výrobky od dětí z dětského domova. Mám jich za ta léta už opravdu hodně. 
Letos jsem na ně ale na trzích ještě nenarazila, tak snad budu mít štěstí příští víkend.



A ještě jedna solná, často používaná, lampa. Také dárek z jedné práce.
Fotka nic moc, nešla mi zaostřit, ale lampa je to úžasná.
(V týdnu ji zkusím přefotit a fotku vyměnit.)


Všechny svícny a lampy mám moc ráda a hodně je používám, 
hlavně v tomto období, kdy jsou dny krátké a večer brzy tma.

Moc Vám děkuji za nakouknutí 
a krásné komentáře k předešlým příspěvkům.
Dnes už k Vám nenakouknu, ale doženu to v týdnu.

Mějte pohodový týden a užívejte naplno adventní čas.
Dáša F.


PS: V kině jsme byli na Bohemian Rhapsody, mohu jen doporučit. 
Nedýchala jsem téměř u celého filmu a Míra měl ze začátku i husinu.
Lepší film jsem už hodně dlouho neviděla, 
slzy mi tekly ještě cestou domů a nešly zastavit. Tolik emocí jsem nečekala.
SUPER FILM.


středa 5. prosince 2018

Mrazivé boa

...  aneb zimní pohádka ...
Když jsem minulý týden cestovala na Lipno, nenapadlo mne vzít si s sebou foťák.
U nás sice mrzlo, ale žádná sláva.
Zato směrem na Č. Krumlov se přede mnou objevila krajina jako z pohádky. 
Nešlo nezastavit a tak jsem si tu krásu pokusila zachytit alespoň mobilem.
Druhé zastavení následovalo cestou do Frymburku.
Nepamatuji si, že bych někdy viděla námrazu na sněhu, 
připadalo mi to jako mrazivé, péřové boa.
Co říkáte?





 Fotka níže dostala na jedné sociální síti ve skupině České Budějovice téměř 700 hlasů. 
Moc mile mne to překvapilo a potěšilo.
(Je to zatím moje nejlépe hodnocená fotka a to byl jen cvak z mobilu.)

  


  



Dnes, když na tyto fotky koukám zpětně, jsem moc ráda, že jsem našla místa na zastavení.
Někdy, většinou vždy, to totiž z bezpečnostních důvodů nejde 
a tak spoustu nádherných obrazů si musím nechat ujet.
Cestou na Lipno jsem se stále kochala, byla to nádherná podívaná a skvěle načasovaná 
... před začátkem adventu.
Čím jsem ale byla blíž k domovu, bylo zeleněji.
S počasím je to u nás zatím jako na houpačce, den mrzne, 
druhý je zase teplo a tak nějak pořád dokola.

A jak to máte se sněhem vy?
O víkendu jsem hodně četla, kde u vás všude nasněžilo. :o)

Přeji Vám krásný a poklidný týden.
Dáša F.

neděle 2. prosince 2018

Můj vánoční příběh

... výzva od Blondýny ...

Jako malá jsem bydlela s rodiči a sourozenci v pohraničí.
Do školy jsem to měla asi sto metrů, tenkrát mi to přišlo ale hrozně daleko.
Chodilo se kolem kotelny, kde bylo složené uhlí a v něm jsme hledaly kočičí zlato.
Když jsem se tam vrátila jako dospělá, překvapilo mne, 
jak je vše blízko sebe. 
Bytovky, škola, školka, hřiště i kostel, ve kterém jsem nikdy nebyla.
Za hřištěm byl kopec, na který jsme jako děti chodily každou zimu sáňkovat. 
Byl velikýýý. 
A dnes? Dnes je zastavěn rodinnými domky, které jsou lehce do kopečka.
V té době byla zima opravdu bílá a televize jen černobílá. 
A v ní dva české programy. 
Dodnes si pamatuji, jak jsem si každý rok na Vánoce v televizním programu 
kroužkovala pohádky, které chci vidět. 
Protože pokud by mi nějaká utekla, viděla bych ji zase  za rok.
 A mezi jednotlivými pohádkami jsem pak mohla jít vymrznout právě na ten kopec.
Také si vzpomínám, že do obýváku se chodilo jen když přišla návštěva 
a nebo na ty pohádky. Pak srovnat leskymo a zase do pokojíčku. 
Stromeček jsme měli v ložnici, aby jsme ho asi neshodili, nebo ani nevím proč. 
Také nám mamka vyráběla vaječný koňak bez rumu, který jsme pily s dospěláky.
 A dnes?
Přesto, že si všechny pohádky můžu pustit kdy chci, 
 kupuji si vánoční televizní program, jediný v roce a v něm si kroužkuji pohádky, 
které chci vidět.
A vaječný koňak? Zrovna dnes ráno jsem ho vyrobila a s hóóódně rumem. :o)
Večer na adventním věnci zapálíme první svíčku 
(kvůli fotce ji Lukáš zapalíl už teď) a i když nepřijde žádná návštěva, 
budeme všichni v obýváku, který jako rodina užíváme denně.
No, a za pár týdnů v něm ozdobíme i vánoční stromeček.
Ano, doba se mění a v každé je na co vzpomínat.





Přeji Vám, ať Vy i vaši blízcí máte krásný a pohodový adventní čas i Vánoce 
a ať za pár let máto na co vzpomínat. :o)

My jdeme večer na náves na rozsvěcování vánočního stromu.
A mezitím jdu zdobit perníkovou chaloupku.
Dáša F.

PS. Simčo, děkuji za skvělou výzvu..