neděle 21. ledna 2018

Anděl Páně 2

... výstava ...
 v Klášterech Český Krumlov.
O výstavě jsem se dozvěděla z rádia 
a protože jsme se do interiérů chtěli podívat už dávno, 
volba sobotního programu byla jasná.
Nebudu psát o výstavě, ale o přístupu dvou dam, průvodkyň, 
od kterých se nám dostalo neuvěřitelné a nadstandardní péče.
V místnosti, kde byla expozice z Anděla Páně u nebeské brány 
jsem si půjčila paruku a křídla. Žádný zákaz zde nebyl.
Udělali jsme pár fotek a najednou se objevila průvodkyně, 
moc jsme se omlouvali a ona nám řekla, 
jak to, že anděl nemá košilku a proč není manžel také převlečený. 
S oblekem nám pomohla a ještě nás vyfotila.
Dále nás provedla celou výstavou, ale nevtíravě. Dozvěděli jsme se spoustu informací 
o klášteře, o Rytířském řádu Křížovníků s červenou hvězdou.
Prý, nejbohatší řád u nás a já o něm nikdy neslyšela.
Nasměrovaly nás na prohlídku kláštera od sklepa až po půdu, 
ukázaly nám spoustu míst, které by jsme možná přešli.
Oblékly nás i do renesančních kostýmů, ale o tom až příště.
Výstava trvá až do 31. března a za nás vřele doporučujeme.


Osvaldová hadr. :o)
(Nemají tam zrcadlo) :o)














Zážitek to byl přímo andělský. Ale tím to to ještě nekončí.
Pokračování příště.

Přeji Vám nádhernou neděli plnou skvělých zážitků.
Dáša F.

PS: Všem děkuji za milé komentáře k předchozímu příspěvku. 
Jak už jsem tam psala, zítra odjíždím do Tachova, 200 km 
a musím se ještě připravit a najít ubytování. 
Ale odpoledne nakouknu k Vám, co se za ten týden přihodilo.
Moc se na to těším.

neděle 14. ledna 2018

Zastavení na zámku

... Bučovice ...
Ve čtvrtek jsem opět cestovala do sídla naší společnosti, 
vzala jsem to pracovně přes Jihlavu a najela 333 km.
V pátek jsme měli meating a poté vánoční večírek.
A protože je to kus cesty, spala jsem dvě noci na hotelu v Uherském Brodu.
V sobotu po snídani jsem se vydala na cestu k domovu.
Když už musím jet takovou dálku, řekla jsem si, že si cesty domů 
budu zpříjemňovat malými zastaveními na hradech a zámcích v okolí.
A že jich tu je. Jako první jsem si našla zámek Bučovice. 
Je přímo na trase, žádná zajížďka.
Na zámku jsem už byla před půl devátou, nafotila jsem si ho z venku, 
prošla jsem zahrady a pak klíčovou dírkou ve vratech objevila nádherné nádvoří. 
Vrata zamčená, na internetu jsem si našla otvírací dobu 
- leden, únor, březen zavřeno.
Jenže, když už jsem tam byla, tak jsem na to nádvoří moc chtěla. 
Kavárna na zámku v sobotu také zavřená.
Stála jsem před branami a čekala snad na zázrak.
A on se stal.
 Kde se vzala, tu se vzala, přichází mladá paní a jde k vratům s klíčovou dírkou. 
Vyběhnu za ní a prosím ji, že se chci podívat na nádvoří. A ona mi s úsměvem povídá, 
že jde odemykat i hlavní bránu a že sice stálá expozice je zavřená, 
ale mají i zimní prohlídku a tak otvírají. 
No chápete to.
Já se na to úžasné nádvoří dostala.
Ještěže jsem počkala a před devátou neodjela domů.











A pak, že se zázraky nedějí.
Stalo se vám někdy něco podobného, 
že si něco moc přejete a najednou se to děje?

Přeji vám krásnou neděli 
i příjemný začátek nového týdne.

Dáša F.

sobota 6. ledna 2018

Poděkování

... a nebude jedno ...
Kdo mne čte ví, že věřím na anděly strážné, 
kterým jsem děkovala a děkuji za to, 
že stáli při nás, když se manželovi přihodila příhoda.
Že, když už se to mělo stát, přišlo to v době, 
kdy jsme byli spolu, kdy jsem mohla pomoct.


  Foto jsem pořídila ve čtvrtek cestou do Plzně, jenom telefonem. :o)


Další obrovské poděkování patří lékařům a zdravotnímu personálu. 
Míra dostal tu nejlepší péči, jak říká.
Když ho přivezli, sešlo se kolem něj hned několik lékařů, kteří řešili co a jak.  
Nejdříve mu naordinovali infuzi na ředění krve, 
pak byl na dalších vyšetřeních, jedno z toho bylo vyšetření mozku, 
kdy mu tříslem zavedli sondu, někam až k mozku, 
do centra řeči a tou pouštěli barevnou tekutinu, aby zjistili, 
zda už se sraženina rozpustila. Toto vyšetření dopadlo dobře. 
Dokonce jsou naši lékaři takoví odborníci, že dokázali zjistit i příčinu.
Skrytá vrozená vada srdce. 
V srdci našli nesrostlou dírku a tou se sraženina dostala až do mozku.
 Míru čeká ještě vyšetření, jak je ta dírka velká a pak se rozhodne, co dál.

Nejsem odborník a tak můj popis léčby může připadat 
někomu se zdravotnickým vzděláním poměrně komický, ale popsala jsem to svými slovy.

A další poděkování patří Vám všem, 
které jste byly v tu chvíli s námi, které jste nám tu zanechaly pár řádků s přáním, 
s vašimi příběhy, s vaší podporou.
Moc si všech komentářů vážím a když jsem tu byla sama, moc mi pomohly.
I když Míra nechtěl, aby to někdo věděl a já si dovolila rovnou to napsat na blog, 
byl nakonec rád za vaše milé komentáře, 
a že jich přišlo, 
a také by byl rád, kdyby jeho příběh, třeba někdy, 
pomohl zase někomu z vašich blízkých.

 Děkujeme.

Dáša a Míra

PS: Ve středu Míru pustili z nemocnice a je bez následků a bez jakéhokoliv omezení.
I mně se dostalo poděkování, 30 krásných růží. 
Jednu za každý rok, co jsme spolu.



neděle 31. prosince 2017

Mozková příhoda

 ... přijde bez varování ...
a najednou tu je.
A buď ji včas poznáte a máte štěstí 
a nebo nechci vůbec domyslet.
Ale pěkně popořadě.
Jak jsem minule psala, jeli jsme včera na Dívčí Kámen opékat buřty.
Náš kamarád Karel vybere termín, rozešle pozvánky (sms), 
zajistí navíc jeden vagón k vlaku a zařídí skvělé počasí.
Sejdeme se na vlakové zastávce v Holubově, popojedeme jednu stanici do Třísova 
a pak jdeme okruh kolem Dívčího Kamene s mezi zastávkou na opékání, 
občerstvení, pokec a ochutnávání cizího cukroví, které samozřejmě chutná nejvíc.







 Zde probíhá tradiční focení, 
letos se nás sešlo 55, loni rekordních 64 lidiček.







Akce to byla, jako každý rok, úžasná.

Když jsme přijeli domů, připravili jsme bramborový salát na chlebíčky, 
já jsem šla stáhnout fotky a ještě jsem stihla vytvořit fotoknihu, 
ale jen malou 15x15, 36 stran. Když se povede, napíšu příště. :o)
Pak za mnou přišel Míra, povídáme si 
a najednou nemohl najít správná slova na určité výrazy.
Nedal dohromady jednu větu, ale jinou zase jo. 
Ptal se mne, jak se říká tomu, co drží v ruce. Byl to telefon 
a i když jsem mu to několikrát řekla, nedokázal to zopakovat.
Nedokázal vyslovit slovo prášky. 
Ze začátku to bylo komické a já se hodně smála, ale během chviličky mi docházelo, 
že to není v pořádku. Volala jsem na pohotovost, 
ale tam to již nikdo nebral, takže jsem musela zavolat záchranu 
a omlouvala jsem se, že mám jen dotaz.
Tam už věděli. Záchranka přijela během pár minut. 
Míra se cítil úplně v pořádku, nic ho nebolelo, jenom to komolení slov.
Když přijeli, zopakovala jsem co se děje, záchranář vytáhl propisku 
a ptal se, co to je. Míra to nedokázal správně vyslovit. 
Takže ho vzali hned do sanitky.
Píchli mu něco na ředění krve a jeli na vyšetření.
Kdyby jsme záchranku nezavolali hned, nebo kdyby se to stalo třeba ve spánku, 
prý by už nebylo co napravovat. Poškození by bylo trvalé.

Odpoledne jsem se vrátila z nemocnice, Míra čeká ještě dnes večer 
na jedno vyšetření, ale díky včasné péči to vypadá, 
že bude bez následků.

Já jsem dostala pozvání na dnešní večer k několika přátelům a našim blízkým, 
ale chci zůstat sama. Uvařím si punč, podívám se, co je u vás nového 
a uvidím, jestli vydržím do půlnoci.

Děkuji všem, kdo dočetli až sem. Tento článek píší, ne proto, 
abyste nás litovali, ale kdyby se to přihodilo někomu ve vašem okolí, 
 tak aby jste reagovali rychle, jde opravdu o minuty.

Chci vám ze srdce popřát do nového roku pevné zdraví, 
není to fráze, bez toho nic moc nejde, 
také hodně štěstí, i to je třeba 
a ještě spoustu lásky, protože bez té se žít nedá.
Mějte krásného Silvestra 
a těším se na všechny i v roce příštím.
Dáša F.


pátek 29. prosince 2017

Audience u královny

... s Ivou Janžurovou ...
v hlavní roli,
  byl náš Vánoční dárek a důvod, podívat se do Prahy.
Do Stavovského divadla.
Ještě před návštěvou divadla jsme zašli na Staroměstské náměstí, 
které je odtud kousek a na kterém stále probíhaly vánoční trhy.
Nikdy jsem v Praze o Vánocích nebyla 
a tak to pro mne byl neuvěřitelný zážitek, ta atmosféra mne úplně dostala.
Jenže jsme měli málo času si je v klidu projít 
a teď už vím, že sem musíme někdy o adventu přijet znovu.





Stavovské divadlo


Představení, které trvalo bezmála tři hodiny, bylo nádherným zážitkem.
Iva Janžurová jako její Veličenstvo Alžběta II.
byla královně neuvěřitelně podobná a její herecké výkony nás dostaly.
Úžasní ale byli i další herci po jejím boku, jako Jan Hartl,
Václav Postránecký, Igor Bareš, František Němec, Taťjana Medvecká a další.
V divadle se představení fotit nesmí,
ale pár fotek divadla zevnitř jsem před začátkem hry pořídila.




Prašná brána



 A ještě pár fotek z ranní procházky na druhý svátek vánoční.


Místy mrzlo
a tak jsme Terri vyzkoušeli její novou bundičku, dárek od Ježíška
Snáší ji velice dobře. 
Oblečky na pejsky moc nemusíme, 
ale z Terri se stal téměř pes domácí, tak aby nám v té zimě neumrzla. :o)





A co vy, 
jak často vyrážíte za kulturou?
Také svátečně jako my, nebo chodíte pravidelněji 
a nebo dokonce vůbec?

Přeji vám krásné poslední dny v tomto roce 
a užívejte je co nejvíce v klidu a v přírodě.

Dáša F.

PS:  Zítra vyrážíme na Dívčí Kámen opékat buřtíky. Mňam. :o)