Když nebe čaruje

... aneb západy slunce ...

Jedno místo, různé časy ..., to jsou mé dnešní fotografie.

Prvních sedm je ze středy 26. září, ty ostatní se vracejí až do léta.

Tuto podívanou většinou zahlédnu z kuchyně, od dřezu :o)

a pak honem pro foťák a před branku.

Když se zadaří, je to dech beroucí podívaná, která se každým okamžikem mění.

 Ta středeční byla neuvěřitelná a nějakou chvíli trvala, 

takže jsem si rudé nebe opravdu vychutnala.

Na středeční červánkový západ (ty první fotky) se dívala i kamarádka z Č. Krumlova, 

to je skoro za rohem, 

ale i kamarádka z Chomutova, což je téměř přes celou republiku.

A co vy? 

Viděli jste červánky i u vás?

Mějte krásný týden, tentokrát už říjnový

a užívejte podzimních dní.

Dáša F.

Pohlazení po duši

... jedno krásné ráno ...
při procházce lesem nás ozářily sluneční paprsky.
Půjčila jsem si od Míry telefon a zkusila ten okamžik vyfotit.
Byla to neuvěřitelná podívaná a já se snažila k paprskům přiblížit 
a nechat se od nich pohladit.
Stála jsem tam v němém údivu a dívala se, kam až paprsky dopadají.
Ten okamžik netrval dlouho, čím bylo sluníčko výš, tím sluneční záře v lese ubývala.

A já děkovala za to, že jsem tuto podívanou mohla spatřit.

Letošní úroda jablíček.
Máme tři stromy plné jablek a žádný prostor na uskladnění, 
takže je po taškách nechávám před brankou k volnému odběru.
Tyto červené jsou ale nejhezčí a chuťově výborné.
Někteří lidé nám je trhají ze stromu při procházkách kolem, ale my se nezlobíme. 
Ba naopak, alespoň si pochutnají a sní se dřív, než shnijí. 
A těch shnilých je opravdu hodně.

No a na závěr květy asi topinamburu. 

Roste nám už spoustu let na jižní straně zahrady u plotu a každý rok jsou květy výše. 

Hlízy jsem nikdy neochutnala, protože nemám jistotu, že je to opravdu topinambur. 

Znáte a máte zkušenosti s touto rostlinkou?
Pokud ano, napište mi, prosím.

Moc děkuji za všechny krásné komentáře, které mi zde necháváte,  
mám z nich obrovskou radost 

Přeji vám báječný prodloužený víkend 
a snad se ještě vrátí babí léto.
Dáša F.

Včerejší ráno. :o(
Víc jsem vyfotit nestihla, protože jsem skoro půl hodiny hledala klíče od auta. :o)

Po dešti

... a opravdu rostou ... 

Tento týden byl opět tropický, na září až neuvěřitelné teploty.

Ale minulý víkend nám zapršelo a tak jsem vzala foťák 

a ty kapičky se pokoušela zachytit.

  

 Díky dešťům i houby rostou 

a tak nás Míra každý den, z pravidelných procházek s Terri, zásobuje.

Už jsme měli několikrát smaženici, houby máme zamrazené i sušené na zimu,

dokonce jsem zavařila i pár skleniček nakyselo. Na ty jsem fakt zvědavá.

Tyto jsme sbírali minulou sobotu spolu 

a já (slepá, bez brýlí) jsem jich našla opravdu hodně, což mi udělalo opravdu radost.

A jak jste na tom vy a houby?

Rostou i u vás a sbíráte?

Mějte krásnou neděli

a houbaření zdar.

Dáša F.

Jsme urbexeři?

... tak trochu asi ano ...

Že někteří nevíte co to je? 

Já už jsem o tomto pojmu párkrát slyšela, ale po shlédnutí včerejší reportáže 

v magazínu Víkend mám jasno.

Ano, dříve jsme s Mírou rádi jezdili fotit staré opuštěné budovy, 

domy, továrny, zámky a jiná stavení.

Na spoustu míst jsme se dostávali dírou v plotě nebo rozbitými okny

a museli si dávat hodně pozor, kam šlapeme.

Správný urbexer zachycuje dané místo a prostředí, 

my jsme zachycovali většinou nás, v daném prostředí. 

Ale pár fotek i bez nás máme.

Tentokrát vám ukážu fotky z našich výprav z let minulých  

a jako správný urbexer neprozradím místa, která jsme prozkoumali. 

Fotek je trochu víc, tak snad to nevadí a nějaká vás zaujme. :o)

 Poslední naši urbex prohlídku jste mohli vidět zde.

Sice jsem prozradila místo, ale ono bylo tak známé. 

Dnes už je z větší části srovnáno se zemí.

A co vy? 
Také jste se alespoň jedenkrát stali urbexerem 

a bavilo vás to?

Mějte se prima a užívejte krásné dny. 
Zítra opět tropy.

Dáša F.