pondělí 29. července 2019

Keramika pod vodou

... v Bechyni ...
Vím, že na sobotu hlásili déšť, ale když jsme od nás vyjížděli na keramické trhy, 
bylo hezky. Cestou místy sice pršelo, ale před Bechyní bylo sucho.
Měla jsem radost, že si trhy užijeme bez vody, 
jenže než jsme dojeli kolonou na parkoviště, začalo lejt. 
A lilo střídavě celé dopoledne. 
Doma máme asi 20 deštníků, ale v autě nebyl ani jeden 
a tak jsme se různě schovávali u stánkařů pod stříškou, prohodili s nimi pár slov 
a když přestávalo pršet, poděkovali jsme za azyl a šli o stánek dál. :o)
 Takto jsme si postupně prošli celé trhy. 











Mám i pár úlovků ..., a to doslova.
Koupila jsem si keramické pítko, po kterém koukám už třetí rok, 
tak snad se bude ptáčkům líbit a zvyknou si na něj. 


 Loni měli ptáčky na pítku lépe propracované, 
letos už ta glazura na nich  byla malinko ošizená.
Ponaučení pro mne: Když se ti něco líbí, kup si to hned a nečekej na příště.
A protože andělka níže se mi moc líbila a stále jsem po ní pokukovala, 
udělala jsem si druhou radost.
Sice ještě nevím, kam ji pověsím, ale místo pro ni určitě najdu.






Z trhů jsme si zašli do naší oblíbené vodácké restaurace na smažák 
a já si, stejně jako loni, přiobjednala ještě borůvkové knedlíky.
A pak mám hubnout. :o)



Cestou k autu jsme se zastavili v klášterní zahradě a u vyhlídky na Bechyňský most.
To už nepršelo a pomalu, 
hodně pomalu, vykukovalo sluníčko.





Za pár dní odjíždíme na kola, na Moravu, na Pálavu. Poprvé.
Moc se těším.
Pokud to vyjde, bude to splněný další můj sen.

Přeji vám nádherný týden 
a moc děkuji za vaše komentáře, které mi u příspěvků zanecháváte.
Dáša F.

PS: K nám se právě přihnala buřina a strašně leje. 

pátek 26. července 2019

Hodiny a hodinky

... výzva od Marty ...
Asi jsem poslední, kdo výzvu plní, ale ten čas je prostě neúprosný.
V tomto období jsem pracovně i soukromě tak vytížena, že mi na blogy nezbývá čas.
Omlouvám se, že k vám nakukuji jen velmi málo, ale věřím, 
že už brzy se to zlepší. Snad po půlce srpna bude volněji a vše, 
co se děje kolem mne se dozvíte.
Nyní vám představím ty naše měřiče času. 
První "zlaté" hodinky byl dárek od babičky k mým  osmnáctinám. 
Už dávno je nenosím, ale mám je stále schované a je to už víc než třicet let.
Jak ten čas letí.  
Druhé hodiny jsme si koupili, když jsme se nastěhovali na domeček 
a dodnes nám dělají radost. Visí mezi kuchyní a obývákem. 
Je na ně vidět ze všech stran. .o)






A už jsem zase v časovém skluzu, 
za chvilku máme návštěvu, bude se grilovat a já nemám nic naloženo. 
Zítra se snad pojedeme podívat do Bechyně na Keramické trhy, 
pokud to vyjde, dám vědět, jak bylo.
Všechny vás moc a moc zdravím a brzy k Vám nakouknu.

Mějte prima víkend a snad jste víc v klidu, než já. :o)
Dáša F.

A ještě naše kyvadlové hodiny dnes, při západu slunce. :o)


neděle 21. července 2019

Moje prázdniny u babičky

... a dědy, v Radlicích č.p. 2 ...
Jako malá jsem každé prázdniny jezdívala k babičce a dědovi na ves. 
Stejně tak i moji sourozenci, bratránci a sestřenice a museli jsme se postupně vystřídat.
Když se dnes sejdeme, moc rádi na tyto prázdniny vzpomínáme.
Byl to celkem pracovní týden, chodili jsem sbírat jahody, maliny, rybíz, 
sušila se sena, večer se šlo na trávu králíkům. 
Přes den jsme (my děti) obíraly od klíčků brambory vynesené z lochu pro dobytek, 
chodily jsme do stodoly sbírat vajíčka, občas jsem přinesla i podkladek.
Všichni jsme pomáhali babičce s vařením třeba třešňových kynutých knedlíků,
také jsme pekli bramborové nebo moučné placky na tálu, 
ale naší nejdůležitější prací bylo mytí nádobí. Dělávala jsem si pomocí sítka 
a jaru dřez plný bublinek. Když jsme se šli s tetami odpoledne vykoupat k rybníku, 
děda na nás po pár minutách od vrat stodoly volal, že práce nepočká, 
a tak jsme se museli vrátit.
Pokud jsme se večer chtěli vykoupat ve vaně, muselo se zatopit v kamnech, 
aby se ohřála voda v bojleru. Uléhali jsme k babičce do postele do natřepaných 
(v zimě studených) duchen a ráno se probouzeli s peřinou plnou peří v nohách.
U rybníku před domem měly každý večer žáby svůj koncert.
Čím jsme byli starší, tím víc se modernizovalo 
a časem se třeba voda už ohřívala v bojleru na elektriku. 
A také jsme přestali spát u bábí v posteli a zabydleli jsme se v pokoji po tetě.
Přesto, že jsme museli hodně pomáhat, byly to 
nezapomenutelné prázdniny. 

Když babička s dědou umřeli, statek se prodal
a v současnosti patří Holanďanům, kteří ho opravují a využívají k rekreaci.
Loni v létě jsem se zde byla podívat a ani jsem vám toto místo nestihla ukázat.
Díky Hance z Podkrkonoší (blog Baví mne to), která mi v komentáři u minulého příspěvku prázdniny u babičky připomněla, vše napravuji.
Tak jestli chcete, pojďte se na místo mého dětství podívat se mnou.


U domečků vlevo i vpravo bývaly předzahrádky.





Za humny.


Dírou ve vratech.






  Na fotce níže:
 vlevo stodola, vpravo bývalá slepičárna.
Koupat jsem se chodily k tomuto rybníku.




Fotku jsem pořídila vložením foťáku pod vrata.


Dříve tu bývala veranda.
Tyto 4 fotky jsem dnes znovu nafotila, jen pro porovnání. 
Jsou na nich naše děti.


Vejminek.
Patřil mojí tetě a občas jsme sem jezdívali i s našimi dětmi 
na víkend, na posvícení nebo na Silvestra.





 Doba se mění, 
ale vzpomínky naštěstí zůstávají. A že je na co vzpomínat.
Stále se mi vybavují další a další okamžiky, 
ale to by bylo ještě na pár kapitol.
 A jak jste trávily prázdniny vy, když jste byly malé?

Mějte krásnou neděli a prima léto.
Dáša F.

PS: Ještě přidám pár fotek slepičárny, kde babička jednu dobu pracovala
a občas mne brávala s sebou. Tam bylo tenkrát kuřat.  
A těch vajíček, skládala se na plata a ta do kovových beden. :o)



Podobnou slepičárnu můžete vidět v Chalupářích.
                                        

A ještě jedna zajímavost pro ty, co dočetli až sem.
V 19. století byl na tomto statku, který později koupil náš děda s bábí,  
zavražděn statkář Macek, více se dočtete zde.
Já jsem toto třeba vůbec nevěděla.