Giveaway

... blíží se 1. výročí ...

 založení mého blogu a tak jsem si pro vás připravila malou giveaway.

Jak za celý rok víte, nic moc netvořím, ráda fotím, pracuji na zahrádce a cestuji. 

Poslední dobou hodně pracovně a na tvoření moc času nemám.

Proto výhra bude bez mé přidané hodnoty, ale zase bude to něco, 

s čím se setkávám denně.

Tři výherci se mohou těšit na třpytivé nebo kreativní omalovánky,

a sešity se zábavným učením od společnosti Ditipo.

(Produkty této společnosti seženete ve vybraných papírnictvích, 

drogeriích Teta, popř. knihkupectvích)

Věřím, že omalovánky udělají radost i dospělým 

a zábavné učení dětem buď u vás doma, nebo u vašich blízkých.

Pokud se chcete soutěže zúčastnit, stačí mi zde, do pátku 2.3., zanechat komentář.

V sobotu 3.3., v den výročí, vylosuji 3 šťastlivce, 

kteří se budou moct těšit na balíček.

Poslední léta mám pocit, že prožívám život druhým způsobem.

 Stíratelné sešity.

Píše se do nich fixou na bílou tabuli, nebo voskovkami 

a pak se suchým hadříkem vše setře a může se trénovat znovu. :o)

Takže 3.3., 3 výherci. :o)

A pokud nemáte děti kolem sebe, budete se muset do dětství vrátit sami. :o)

Hodně štěstí.

Dáša F.

PS: Kdo chce, může se stále zapojit do fotografické výzvy 

7 dní, 7 fotografií. Více info zde.

Fotografická výzva

... 7 dní, 7 fotografií ...

Milé dámy a blogerky, 

ale i pánové a blogeři (pokud mne nějaký čtete),

po velice zdařilé výzvě Týdeníky pro Henrietu, které mne moc bavily, 

 přicházím i já s výzvou pro Vás. 

Jak víte, ráda fotím a tak jsem si připravila Výzvu 7 dní, 7 fotografií. 

(Může být i víc)

Vyfoťte každý den něco zajímavého, co vám udělalo radost, co vás pobavilo, 

co vám padlo do oka, na čem jste si pochutnali atd.

Je na vás, jestli k dané fotce napíšete krátký, či delší komentář, 

nebo necháte bez komentáře.

Termín pro focení začíná v pondělí 5. března a fotíme do neděle 11. března.

Během následujícího týdne prosím o zveřejnění fotografií na vašem blogu 

a já poté odkazy na vaše Výzvy zveřejním i u sebe, 

aby jste se mohli podívat na všechny skvělé fotografie.

Pokud do toho půjdete se mnou, prosím, napište mi to do komentáře, 

ať vím, na čí fotografie se budeme moci těšit.

A pokud se připojíte až během daného týdne, vůbec nevadí, budu ráda.

Po zveřejnění vašeho příspěvku mi zašlete odkaz na e-mail: 

fajtlova.dasa@gmail.com, 

abych při zadávání odkazů na nikoho nezapomněla. :o)

Toto je výběr různých fotografií z dřívějška.

Tak co, najde se někdo, 
kdo do toho půjde se mnou?
 Začínáme fotit v pondělí 5. března.

Dáša F.

Zrcadlení

... nad to není ...

Jak jsem psala minule, ze Slavkova mám ještě jeden mimořádný zážitek.

Když jsem procházela parkem a fotila západ slunce, 

došla jsem k fontáně, kde se na rovné hladině zrcadlil strom. 

Samo o sobě to byla nádherná podívaná, ale pak jsem si stoupla na kraj kašny 

a viděla to, co fotka neukáže.

Koruna stromů vypadala jako kořeny a šla do obrovské hloubky. 

Připadala jsem si jako v Avataru, ve 3D.

Ta hloubka byla neuvěřitelná, bála jsem se, že kdybych tam spadla, 

nikdo by mne nevytáhl.

Přitom jinde pod vodou bylo vidět na dno. :o)

Nikdy jsem toto 3D v přírodě neviděla, bylo to strhující, pohádkově kouzelné

a já se dívala do té hloubky a nemohla odtrhnout oči.

Bylo to nádherné zastavení.

Vám přeji krásnou středu 
a děkuji za nakouknutí a milé komentáře, 
které mi tu necháváte.

Dáša F.

Zastavení

... ve Slavkově u Brna ...

Ve čtvrtek jsem cestovala do U. Brodu, 

kdo mne čte ví, že je to od nás 300 km, na páteční poradu. 

Už minule jsem si řekla, že každou cestu na, nebo z porady, 

navštívím jeden z mnoha Moravských zámků, nebo některých památek.

Cestou tam jsem byla pracovně v Jihlavě, pro mne zatím nejúspěšnější den ve firmě, 

ale na památky už mi nezbyl čas. 

 Páteční porada se o trochu protáhla a já vyjížděla ze zasněženého 

a zamračeného Brodu. Na focení to moc nebylo, ale já stále doufala, 

že až někde zastavím, bude to výjimečné.

Míjela jsem pár míst, která mám v plánu postupně navštívit, ale počasí mi nepřálo. 

Blížila jsem se k Brnu a věděla jsem, že už asi žádnou památku nepotkám, 

když tu náhle cedule ukazující  "Zámek" . 

Byla to poslední možná zastávka a tak - děj se, co má.

A dělo  se.

Zastavuji ve Slavkově u Brna a stoupám směrem k zámku. 

Udělám pár fotek a jdu do zahrad. 

Obejdu zámek a přede mnou se objevuje rozsáhlý park s několika kašnami,

vodní nádrží a řadou soch. Naskýtá se mi úžasná podívaná. 

A pak to přišlo - západ slunce. 

Slunce, které celý den nebylo vidět. Bylo rudé a kolem červánky. 

Byla to dech beroucí podívaná a já chodila po zahradě sem a tam a fotila.

Ještě mám z tohoto místa jeden mimořádný zážitek, ale o tom až příště.

Cestou domů jsem se stále usmívala a prožívala radost z nečekaného zastavení.

Už jsem se ptala minule, 

 také posíláte přání tam nahoru a čekáte, jestli se splní.

Mne tento zážitek opět překvapil a moc za něj děkuji.

A vám děkuji, že se u mne zastavujete a že mi tu necháváte milé komentáře. 

Dělají mi radost a pomáhají mi na cestách.

Ještě jednou děkuji.

Mějte příjemnou neděli, plnou nečekaných zážitků.

Dáša F.

Klášter Plasy

... v Plasech ...

Už jsem kolem něj několikrát jela a od silnice se mi moc líbil. 

Věděla jsem, že až budu mít trochu času a bude lepší počasí, určitě se u něj zastavím. 

V úterý jsem byla na Lipně, které bylo lehce zamrzlé, ve středu napadl sníh 

i k nám do nížiny a protože jsem ve čtvrtek cestovala na Plzeňsko, 

naplánovala jsem si nafotit zasněžený klášter. 
Jenže ouha, až do Rokycan všude bílo, z Rokycan všude jaro. 

Hnědé pole, stromy stále bez listí a tak představa krásných fotek rychle mizela.

Sjíždím z Kralovic směrem do Plzně, pracovně se zastavuji v Plasech 

a najednou mám jasno 

Jdu fotit.

Nádherné sluníčko, jarní obloha a kláštěr jak z pohádky.

Jsem překvapena jeho rozlohou. 
Nachází se zde Konvent, kostel Nanebevzetí Panny Marie, barokní sýpky,
 Prelatura, pivovar s mlýnem, hospodářský dvůr, ležácký sklep a dům mlynáře.
(To jsem se dočetla.)  :o)
Na toto místo se určitě vrátím, naplánujeme si sem výlet i s Mírou 
a projdeme si všechny budovy i expozice.

Cestou k autu jsem se vracela jinudy. Míjím rybník, u kterého rodina s dětmi krmí labutě.

Musela jsem se zastavit a dojímala jsem se. 

Labutě jsem už tak dlouho neviděla, a když, tak měly křídla u těla.

Tyto byly jak ze svatebního dortu. :o)

A přesně takovéto okamžiky 

jsou můj hnací motor na dlouhých cestách.

V Plzni jsem přespala 

a v pátek jsem se vracela  do ještě zasněžených jižních Čech.

Opravdu zvláštní zima. :o)


A co vy, 
kdy jste naposledy viděli, krmili, popř. fotili labutě?
Mějte krásné dny. 
Dáša F.


Tato fotka je z roku 2005.