Mrazivé svítání

 ...  a mlhavé ráno ...
Od minulého úterý jsem zase na cestách, ... hurá, 
a tak si vychutnávám každou zajímavou chvilku.
 Tentokrát východ slunce (z minulého čtvrtka).
Fotila jsem téměř na shodném místě jako loni, 
kdy mne zde donutila zastavit úžasná námraza.  Hi, hi. :o)
Zvu vás tedy do polí. 

Další zajímavé místo jsem nafotila tuto středu, ale to si nechám do dalšího příspěvku. 
Během týdne na blogy jen nakukuji a nejsem schopná něco napsat.
V pondělí jsem byla na dvoudenní služební cestě a pozítří jedu na další.
A v druhé půlce února vyrážím na poradu.
Najezdím toho opravdu hodně a za tyto malé zážitky na cestách jsem moc vděčná.
Dobíjí mi baterky v této zvláštní době.
Vlastně, každé focení, v jakékoliv době, mne moc baví.

A jako třešničku na dortu vnímám vaše komentáře, když se fotky líbí.
Moc vám za ně děkuji.

Užijte si poslední lednový víkend ve zdraví a v pohodě.
U nás potopa. Zahrada je opět pod vodou. 
Míra včera musel vykopat strouhu od nás za plot, aby voda odtékala. 
Valí se na nás z pole nad námi a díky tomu máme na zahradě několik potůčků, 
přestože v dalekém okolí žádný vodní zdroj není. :o) :o)
Dáša F.

PS: První letošní tulipány.

Bruslení na Lipně

 ... s celou rodinou ...
Minulou neděli jsem se vypravili na bruslení, 
a to přímo na Lipno, na tříkilometrový okruh, který je prohrnutý v Horní Plané.
Dcera se zetěm s námi byli na výletě už třetí víkend a tentokrát se přidal i syn s přítelkyní.
A dokonce s námi jela i Mírovo mamka, která si vzala hole a chodila po okolí.
Můj první okruh byl hodně zahřívací a zvykací si na brusle. 
Druhý okruh byl hlavně o focení a konečně třetí jsem si užila naplno. 
A když už jsme se domluvili na odjezdu, tak se na poslední chvíli 
odsouhlasilo ještě jedno kolo.  
Pro mne čtvrté, pro ostatní jich bylo víc.
Jen dcera, která měla brusle půjčené, a moc jí nesedly, objela okruh jedenkrát. 
Pak si sedla s babičkou ke stánku s punčem a zahřívala se zevnitř. :o)
Počasí bylo nádherné, slunečné, a tak jsme si bruslení po tolika letech opět užili.

No a na konci se muselo dojít pro boty do auta na parkovišti. 

Syn Lukáš nám je, po přezutí do bruslí, všem odnesl a ty své vozil v batohu.

Jenomže se mu už podruhé nechtělo jít z parkoviště na led

a tak Míra vymyslel, že se zují a půjdou naboso. :o)

A opravdu šli. :o)

   Než došli k autu, nohy už jim pěkně mrzly a tak byli rádi,

 když vlezli do ponožek a do bot. :o)

Prostě jeden zážitek za druhým.  

A třetím zážitkem bylo posezení v jedné restauraci, 
kam jsme si jeli vyzvednout objednané jídlo.
Zeptala jsem se, zda by jsme si ho u nich mohli sníst a dostala jsem překvapivou odpověď, 
že ano. Jsou prý petiční místnost a my zde můžeme petici podepsat. 
Den před tím tu měli i policejní kontrolu a vše bylo v pořádku. 
Takže  jsme se najedli jako normální lidé za normálních časů
a tento oběd jsme povýšili na TOP zážitek.

Jak obyčejné věci se stávají vzácností.

Přeji Vám pohodový víkend. 
Dáša F.

PS: Zamrzlý řetěz podruhé. :o)

PS 2: Dnes u nás po sněhu téměř ani památka, všude jen voda a bláto.

Zřícenina mlýna

 ... u Horusic ...
Téměř dva roky se chci podívat k Podhrázskému, Horusickému Mlýnu, 
ale nikdy nebyl čas anebo příležitost. 
Až o víkendu, cestou z Červené Lhoty, jsem všem navrhla se na tuto zříceninu, 
kterou jsme měli téměř po cestě domů, podívat. 
Všichni byli pro, ... a tak jsem se dočkala. 
A sněhová peřina i toto místo opět korunovala. Takže jak se říká, 
"kdo si počká, ten se dočká".

Mlýn se nachází na samotě, kousek od hlavní silnice, vedle Horusického rybníka.

Vždy mne u těchto staveb napadne, jaké to bylo, když byly plně funkční.
        Třeba, kdo ve mlýně žil, pro koho mleli a jak stavba vypadala.

Jedno foto z internetu, zdroj vodnímlýny.cz:

                          

Dohledala jsem, že poslední mlynářskou rodinou zde byli Reidlovi.

V 60. letech zde měli skauti klubovnu, pak rybáři sklady

a na sklonku 70. let minulého století se začal mlýn rozpadat. 

Začátkem 90. let zde rybáři úmyslně vybagrovali náhon, 

který nasměrovali do mlýna, aby se co nejdříve rozpadl.

A tak pomalu zaniká.

A co vy? 

Lákají vás tyto rozpadlé stavby?

Přeji Vám krásný, sněhem zasypaný, víkend.

Dáša F.

PS: Foto zimy z pracovny. :o)

Bílá Červená Lhota

 ... zámek z pohádky...
Jak jsem minule zmínila, dnes Vás vezmu na zasněžený zámek.
Ten kontrast červené a bílé jsem zahlédla na jiných fotkách na Fb,
a když jsme plánovali výlet na neděli, bylo jasno. Tedy v tom, kam pojedeme.
Jinak jasno moc nebylo, ... ale sluníčko slibovali. :o)
Vyrazili jsme opět s dcerou a zeťákem a moc se nám zde líbilo, 
protože v zimě jsme v těchto místech nebyli.
A musím říct, že Červená Lhota je v bílé peřině opravdu nádherná,
 ani nevadilo, že rybník kolem je stále vypuštěný.
No, řekněte sami.

Procházeli jsme se parkem v neděli v poledne, v domnění, 
že v tuto dobu tu moc lidí nebude. 
Opak byl pravdou a stejný nápad nás mělo hodně. 
A i to sluníčko se na nás přišlo podívat.

Párkrát tu zazněla i má oblíbená věta: "Ale je tu krásně."

Červenou Lhotu všichni určitě znáte, třeba z pohádky o Zlatovlásce, 

nebo z pohádky O štěstí a kráse. Tu mám moc ráda.

Ale viděli jste ji někdy zasněženou?

My letos poprvé ... a bylo tu krásně.

Přeji krásné zimní dny i Vám. 

Dáša F.

PS: Cestou  jsme se ještě zastavili na zámku Pluhův Žďár a pak na jednom mlýně.

Mlýn zase příště.

Jako děti ... :o)