Vánočně vyzdobené komnaty

 ... knížecí rodiny Schwarzenbergů ...
na zámku v Třeboni.
Minule jsem Vám slíbila, že Vás vezmu na místo, kde jsme s Mírou ještě nebyli. 
Tedy ve městě ano, ale na prohlídce zámku nikdy.
Takže, když na mne vykoukla pozvánka na prohlídku tohoto zámku,
a navíc s vánoční výzdobou, moc jsem si přála se sem podívat.
A když si něco moc přejete ...
... občas se to splní.
Brzké dopoledne jsem napekla perníčky a ve 12 už jsme byli na nádvoří zámku. 
Kapacita prohlídky byla omezená. Vstupenky šlo rezervovat i elektronicky, 
což se nám nepovedlo, ale bylo možné je zakoupit i na místě.
A tak hurá do vánočně nazdobeného zámku.
Schwarzenbergové zde trávili Vánoce od roku 1895 do roku 1922.
A paní průvodkyně nám o těchto návštěvách vyprávěla tak úžasně, jako by tu s nimi žila.
Moc se nám tu líbilo a přiznám se, že jsem toto naladění opravdu potřebovala.

 Na zámku  probíhala i prodejní výstava klubu Mája. 

A v této místnosti to neuvěřitelně vonělo. Čokoládou i kokosem. :o)

V noci na sobotu nasněžilo, což umocnilo atmosféru tohoto výletu.

I když dopoledne skoro vše roztálo.

No, řeknu Vám, v době všech omezení a různých zákazů, 

byla tato prohlídka balzámem pro duši i pro oko.

Co říkáte, líbilo se Vám tu?

Přeji Vám krásný adventní čas.

Dáša F.

PS: V neděli jsem se pustila do zdobení perníčků a chaloupky. 
Během dne napadla pořádná sněhová peřina, která vydržela až dodnes. :o)

Večerní toulání

 ... Horšovským Týnem ...
Na jaře a na podzim do parku, v létě na zámek a v zimě do ulic. 
Tak to jsou má pravidelná zastavení v H. Týně. 
Dnes Vás vezmu tedy do rozsvícených uliček kolem zámku.
Pamatujete? Fotila jsem tu i tady. :o)

Foťák nějak špatně ostří a nebo to bude rukama :o), takže výsledek nic moc.

Také vím, že fotím stále to samé, ale mně to dodává zvláštní pocit jistoty.

Taková má, už tradiční, cesta tímto místem. :o)

No a na dnešní odpoledne mám jiné plány. 

Chceme s Mírou navštívit místo, kde jsme ještě nebyli.

Tedy ve městě ano, ale...

...pokud to klapne, příště tam vezmu i Vás.

Přeji Vám krásný první adventní víkend.
Dáša F.

PS: Za chvíli jdu péct perníčky a po "o" vyrážíme.
PS 2: Moc děkuji za nakouknutí a milé komentáře, které mi píšete.
Co je nového u Vás nakouknu, a ráda, až dnes navečer.

Kopec z chráněné dílny

... Slunečnice ...

jsem si nedávno přivezla z Vimperka.

Moc se mi líbil a tak jsem si udělala radost, už dlouho jsem si nic keramického nekoupila.

Dříve jsem si na trzích, hlavně vánočních, kupovala výrobky od dětí z dětského domova 

nebo z chráněné dílny v Trhových Svinech, jukněte zde.

Jenže trhy loni nebyly a tak jsem letos podpořila tuto dílnu.

Pomalu se připravuji na Vánoce.

Dnes jsem umyla okna v patře a zítra dopoledne mne čekají v přízemí.

Odpoledne chci ještě napíchat truhlíky a květináče chvojím

a umotat adventní věnec na vchodové dveře.

Ten dozdobím až příští týden. 

V truhlíku vedle vřesu stále kvete mini karafiát. :o)

Listí nebere konce, dnes jsem ho shrabala podruhé během týdne a snad naposled. 

Na stromech už ho je minimum.

Poslední dny byly často zamračené a já neměla ani chuť něco fotit.

A tím pádem nemám žádné fotky. 

Proto jsem dnes vzala foťák do ruky a díky krásnému světlu nafotila okolí naší zahrady.

Pohled k lesu ...

... a západ slunce

 I když, překvapivě pro mne, moc nefotím, zážitků mám spoustu. 

A celkem příjemných. 

Zeď v komoře vyschla a nemít fotku, jak je do půl metru mokrá, tak tomu ani nebudeme věřit.

Babička už je celkem v pořádku. 

Paní doktorka říkala, že jí to stále myslí a nebýt toho zkratu, bylo by vše v pohodě. 

Možná ji příští týden pustí domů.

Minulý víkend jsem pekla svatomartinskou husu a pozvala děti na oběd. 

Husa se povedla, ovšem sádlo bylo po celém domě. Jak jsem ho během pečení sbírala, 

tak asi něco ukáplo na zem a pak se to pantoflemi rozneslo všude. 

Takže jsem zaklekla a všechny mastné skvrny několikrát vytírala. 

Poté jsme s Mírou podlahu ještě rozlešťovali ponožkami. Hi, hi.  A aby toho nebylo málo ...,  

chtěla jsem sebrané sádlo dát holkám domů a protože netuhlo, 

chtěla jsem ho dát ven na terasu. 

Jenže jedno víčko sklenice nebylo utažené, sklenice mi upadla 

a sádlo vycáklo všude po terase. 

Takže jsem opět zaklekla, sádlo sbírala novinami do pytlíku, pak jsem část terasy vytřela 

a se záchvatem smíchu šla připravovat knedlíky. 

No řeknu Vám, husu jsem pekla teprve podruhé a chtěla jsem z toho udělat tradici, 

ale po letošní zkušenosti nevím, nevím.

Takže asi tak. Opravdu se nenudím. :o)

Mějte se krásně a užívejte si poslední teplé dny.

Dáša F.

Vyčistit hlavu

 ... procházkou v lese ...
Jo, to byla dnes nutnost.
Už čtrnáct dní jsem nic nefotila, a po dlouhé době nevím ani co psát.
Z jedné strany se nic neděje a máme se fajn, 
jenže z druhé strany se toho děje moc a moc fajn to není.
V práci se daří, ale je jí hodně a tak i když stále cestuji, 
nemám čas a nějak ani chuť se zastavit a fotit.
Jenže focení je pro mne relax a dobíjení baterek a to mi teď chybí.
U nás doma je také vše v pořádku, 
kromě té zdi v komoře, která už celkem vysychá a příčina se stále nezjistila.
Zato v mé blízké rodině to v pořádku není a už nějakou dobu to trvá.
Vygradovalo to včera, kdy naše devadesátiletá babička, 
 díky všem těm problémům, které se kolem ní dějí, 
se rozhodla, že už tu nechce být.
Přede mnou si vzala nějaké léky a když jsem se ptala, co to spolkla, 
řekla, že chce usnout a už se neprobudit.
Takže jsem volala záchranku, přijela i Policie a lékař 
a babičku odvezli na vypumpování žaludku. 
K tomu nakonec nedošlo, protože léky se našly a nebyly silné. 
Babička skončila v nemocnici na psychiatrii a ...
A nikdo neví, co bude dál? 
(Včera večer jsme s mojí sestrou mluvily téměř půl hodiny s ošetřující lékařkou 
a dobré to není.)
Po tom, co se kolem  babičky v posledních dvou týdnech odehrálo se nedivím, 
proč to udělala, ale psát o tom opravdu nechci.
Mám toho plnou hlavu a nejen já.
Dnes v lese jsem potřebovala nabrat sílu, ale foťák jsme nechala doma.
Když jsem na jednom místě uviděla to bílé nadělení, potřebovala jsem ho zvěčnit 
a tak mne zachránil Míra s jeho mobilem. 
Procházka splnila účel a fotky mi udělaly radost, tak snad potěší i Vás.

Je mi ze všeho moc smutno ...

Doufám, že Vy máte příjemnější starosti.

Držte se a opatrujte se.

Dáša F.

PS: Ještě jedny mobilovky. Takové krásné říjnové zrcadlení.

Život nejsou jen radosti, ale i trápení. Tentokrát trápení mých blízkých.