Upršené pondělí

... a den pod mrakem ...

V pondělí jsem odjela na dva dny pracovně do západních Čech. 

Cesta do Tachova (200 km) celá propršela, 

místy lilo, někde jen deštíček, ale stále pod mrakem. 

Ubytování jsem si sehnala už v neděli, na hotelu vedle zámku v Horšovském Týně.

Chtěla jsem se ubytovat a pak zajít na prohlídku okolí zámku.

Když jsem v Tachově měla vše hotové, jela jsem se tedy ubytovat. (Dalších 40 km)

Ovšem, myšlenka na prohlídku zámecké zahrady díky dešti vzala za své 

a tak jsem si řekla, že si zajdu nejdřív na večeři, pak do sprchy a z ní zalezu pod peřinu.

Jenže pak se  to stalo.

Přestalo pršet a místy vykouklo sluníčko.

Začala jsem po cestě oživovat myšlenku na procházku kolem zámku 

a tak jsem už jenom doufala, že sluníčko ještě snad půl hoďky vydrží.

Zaparkovala jsem před hotelem, na recepci jsem nahlásila, že se přijdu ubytovat později, 

paní recepční mne nasměrovala do zahrad a já jsem se šla kochat.

Stihla jsem to na poslední chvíli, ale bylo mi dopřáno několik desítek minut 

zapadajícího sluníčka. Já vím, že už to zní neuvěřitelně, ale opravdu se to stalo. 

Tentokrát jsem neměla ani odvahu si něco takového přát.

Stála jsem před zámkem a dívala se na odraz zapadajícího slunce. 

Byla jsem tam sama, bez Míry .... a tak jsem mu musela zavolat, co vidím.

Když jsem přijela v úterý domů, ukazoval mi pár fotek z telefonu, 

kdy asi 10 minut po našem hovoru ta úžasná žlutá se ukázala i u nás doma.

A je po sluníčku.

Pokračuji procházkou kolem zámku.

Vlevo za věžičkou je hotel.

Vidíte kosáka?

Zrcadlení v kalužích.

Pohled z okna hotelu.

A ještě pohled ze zahrady hotelu, 

za oknem vlevo nahoře byl můj pokoj. :o)

Je úžasné, že i když jsme byli s Mírou tak daleko od sebe, zahlédli jsme stejnou žlutou, 
stejný západ.

A co vy, také jste ho takto viděli, 
nebo u vás bylo stále zataženo?

Mějte příjemný víkend.
Dáša F.