Ledový svícen

 ... první pokus ...
Inspiraci jsem zahlédla na několika blozích, třeba u Danči, u Petry i u Evy. 
Lákalo mne vytvořit si svůj svícen, jenže nějak nezbýval čas a ani jsem nevěděla, co do něj. Když jsem se vracela v neděli z krátké procházky, 
napadlo mne, posbírat cestou pár přírodnin a hned se do výroby pustit. 
Musela jsem se smát, protože většina materiálu nějak plavala a nechtěla držet u dna. 
Ale poradila jsem si a nakonec jsem misky odnesla na mráz.
No a v pondělí po práci led malinko roztál, 
z misky jsem vylila krapet vody a šla rychle fotit.
Moc se, prosím, nesmějte, není úplně povedený, ale je můj. :o)

V pondělí jsem se ještě stihla zastavit na jednom moc hezkém místě 
a byla jsem unesena jeho atmosférou.
Padla na mne neuvěřitelná nostalgie, ale o tom příště.
Mějte prima dny a opatrujte se.
Dáša F.

PS: Zítra odjíždím na poradu a vrátím se v pátek. 
Kolegyně chystá nějaké zpestření na cestě, tak uvidím, jestli se k nim stihnu připojit. :o)

PS2: Ještě vám ukáži druhý svícen. Ten byl vložený do středové misky většího svícnu
a po vyjmutí byl mléčně bílý a okraj téměř roztátý.
V popředí je žlutý květ primule.

No, žádná sláva, 

příště by to chtělo převařenou vodu a větší mráz. :o)

Kosmogramy

 ... a kamenné spirály ...
u Pěčnova, směr Prachatice - Vimperk.
Kolem těchto menhirů jezdím už nějaký čas 
a vždy si říkám, že se tu musím zastavit a nafotit si je.  
Postaveny byly mezinárodní skupinou výtvarníků v roce 2017 
a vždy, když kolem jedu, tak je vlastně přejedu. 
Stejné to bylo i tentokrát, přestože jsem si focení trošičku plánovala. 
Prostě, není kde zastavit.
Ale já ty fotky tentokrát chtěla a tak jsem zpomalila a zastavila na vjezdu na pole. 
K místu jsem kousek popošla a jaké bylo moje překvapení, 
že se nejedná o kamenný kruh, ale kameny jsou postaveny do dvou spirál.
Vše jsem si prošla, nafotila a až doma zjišťovala, co že jsem to tedy vlastně viděla. 
Dohledala jsem i letecké fotky, kde jsou spirály krásně vidět.
A také mne zajímalo, co je to za tvary na kamenech.
Dočetla jsem se, že jsou to kosmogramy, tedy tvarové zářiče, harmonizátory, 
které léčí krajinu a místa, kde jsou instalovány.
Zvu vás na místo plné energie v krajině.

Viděli jste někde podobné menhiry s kosmogramy?

Napište mi. 

Přeji Vám krásný Valentýnský den,

 ať už ho slavíte, či nikoliv.

Dáša F.

PS: My jsme si s Mírou udělali radost a pořídili si infrasaunu. 

Včera jsme ji využili podruhé a zatím spokojenost. :o)

Z pekla štěstí 2

 ... ve zřícenině kostela ...
sv. Jana Křtitele u Kočova.
Dnes vás vezmu na místo, které jsem zahlédla na nádherné fotografii 
a pak dohledala, kde se nachází.
A protože leží kousek od Tachova, kam jezdím, věděla jsem, že se tam jednou podívám. 
Jenže místo je to odlehlé, a já se začala trochu bát.
Tedy ještě před cestou a v den, kdy jsem tam chtěla jet, nic mi nevycházelo. 
Dvakrát jsem se musela vracet k jedné zákaznici (z mojí blbosti), 
odpoledne začalo mrholit až jemně pršet 
a než jsem na místo mohla dojet bylo pozdě odpoledne a trochu se už stmívalo.
Přesto jsem to nevzdala a i když jsem přejela odbočku v jedné vesnici, 
dojela kus jinam a musela se vracet, na místo jsem dorazila. 
V hlavě mi lítaly strašidelné fantazie, ale s foťákem jsem se uklidnila 
a zříceninu si docela užila. 
V roce 2000 byly interiéry zříceniny upraveny pro pohádku Z pekla štěstí 2.
No a zásah filmařů je vidět dodnes.
Vy se ale nebojte a nahlédněte.

Místo je to tajemné, 

ale podruhé sem už asi nepojedu.

Přeji vám krásné dny s fantazií pouze příjemnou.

Dáša F.

333.

 ... příspěvek ...
Když jsem 3.3., před víc jak třemi lety, založila svůj blog, netušila jsem, 
zda ho někdy někdo bude číst, 
zda mi někdo někdy pod příspěvek napíše komentář 
a jak dlouho mne to bude bavit.
Jaké bylo moje překvapení, že hned pod prvním příspěvkem jsem našla pár komentářů. 
A díky nim pokračuji a zveřejňuji hlavně mé cestovatelské zážitky, 
kterých je díky mé cestovatelské práci víc, než dost. :o) A moc mne to baví.
Ale nejsou tu jenom příspěvky z cest, ale i o od nás z domova, 
ze zahrady a z různých akcí.
Kdybych nepsala blog, tak by zážitků nebylo o mnoho méně,
 jen bych se o ně a o fotky z různých míst neměla s kým moc podělit.

Zima x jaro, na stejném místě.

Úžasné zážitky mám i z tohoto pátku.

Dopoledne jsem byla ve správnou chvíli na správném místě 

a vyhrála tak dálniční známku s Frekvencí 1, a potkala se osobně s Tomášem Fílou.

Byl to adrenalin jako blázen,  

... u žlutého auta Frekvence 1 jsem byla jako první. Ani jsem tomu nemohla uvěřit. :o)

Známku jsem věnovala Mírovi, protože já ji na služebním autě mám.

A dalším milým překvapením bylo získání mého prvního 1000 lajků 

 na fb skupině Hrady, zámky ... u příspěvku ze zimní Červené Lhoty.

(Přefoceno z monitoru.)

Z obojího jsem měla obrovskou radost.

Stejnou, jako z vašich návštěv mého blogu 

a z komentářů, které jste mi pod příspěvky kdy napsali.

Moc Vám za ně děkuji.

Komentáře jsou takovým kořením blogování, kdo by je neměl rád, že?

Takže každou volnou chvilku se snažím nakouknout co je nového u vás 

a napsat vám pár slovíček. Snad i vám můj komentář udělá občas radost. :o)

Děkuji, že jste tu se mnou, 
a že jste si přečetli alespoň některý z mých 333 příspěvků.
Je mi s Vámi moc fajn.
Dáša F.

Borotín pod peřinou

 ... sněhovou ...
Jak jsem minule zmínila, 
dnes vás vezmu na krátkou prohlídku zříceniny Borotín.
Jezdím kolem pravidelně, ale na zastavení moc času nezbývá.
Jenže minulou středu opět nasněžilo a tak jsem si tu chvilku udělala.
Sice jsem se chtěla jít podívat i k rybníku, jako kdysi na podzim, ale nějak nebylo kudy. 
Všude závěje sněhu a já se bála jít kolem zříceniny dolů.
Takže tentokrát jen prohlídka zříceniny na kopci. :o)

No a pak rychle do auta, zahřát se čajem z termosky a pokračovat na cestách.
Přeji Vám pohodový týden. 
Dáša F.

PS: Poslední dobou už moc nepeču, 
protože jsem s Mírou sami a on sladké moc nemusí. 
Teda dá si, ale jen trošku a ten zbytek je pak na mně.
Po dlouhé době jsem upekla jablečný koláč, po kterém se jen zaprášilo.
Kousek jsem vzala Mírovo mamce, kousek k ségře na návštěvu a všude chutnal.
Proto jsem se rozhodla podělit se o recept i s vámi a poslední kousky nafotit. 
To, že mi foťák vůbec, ale vůbec, neostřil, jsem zjistila pozdě. 
Přefotit už nebylo co, takže se za fotky moc omlouvám, 
ale recept sem dám. :o)

Jablečné řezy:
500g hladké mouky
100 g cukru 
2 vejce
1 Hera
5 lžic mléka
špetka soli
1/2 prášku do pečiva
Ze surovin vypracujeme hladké těsto, rozdělíme na dvě půlky, vyválíme na plech, 
na spodní díl přidáme nastrouhaná jablka s cukrem a skořicí, vlašské ořechy, 
já přidávám ovesné vločky a vše zapráším troškou pudinkového prášku.
Na to jsem přidala uvařený a vychladlý vanilkový pudink z půl litru mléka.
Přiklopím druhou plackou těsta, kterou vidličkou propíchám a dám péct.

To je vše.
Přeji dobrou chuť.