Záviděla jsem

 ... tu pohodu ...
V pondělí jsem projížděla městem Březnice, 
s malou pracovní zastávkou.
Občas tudy jezdím a vím, že se zde, někde kousek od silnice, nachází zámek. 
Chtěla jsem se na něj už tolikrát podívat, jenže nikdy nebyl ten správný čas.
Tentokrát jsem Březnici měla poslední na trase a tak mi bylo jedno, 
jak dlouho se zde zdržím.
Přijela jsem úplně odjinud, než obvykle, a rovnou k zámku,
 takže jsem na chvilku zapochybovala, jestli jsem vůbec u ono vysněného místa.
Po prohlídce zámku a okolí, jsem se ujistila, že ano.
A zažila jsem zde hodně nostalgických zážitků.
První, byl otevřený park i nádvoří zámku. Tak nakoukněte se mnou.

A druhý zážitek, který jsem místním opravdu záviděla, 
bylo bruslení na zamrzlé řece.

Vy víte, že lidi na fotkách moc nemívám, ale tentokrát jsem je fotila záměrně.

A upřímně, mít brusle s sebou, tak jdu mezi ně. :o)

Bruslilo se na řece Skalici,

na vodní ploše Sázka ( tam bruslili hlavně starší)

i na Zámeckých rybnících v parku. Vše v okolí zámku. 
To byla úžasná podívaná. 

A pak, že se děti nehýbou. :o) 
Věřím, že pokud mají kde a s kým, třeba s kamarády nebo rodiči, jsou venku rády.

Odjížděla jsem od zámku plná emocí, nabitá energií 
a s vírou, že tady je svět ještě v pořádku.
Kéž by byl pořádek i všude ve světě.

Přeji vám pohodovou neděli. 
Dáša F.

Ledový svícen

 ... první pokus ...
Inspiraci jsem zahlédla na několika blozích, třeba u Danči, u Petry i u Evy. 
Lákalo mne vytvořit si svůj svícen, jenže nějak nezbýval čas a ani jsem nevěděla, co do něj. Když jsem se vracela v neděli z krátké procházky, 
napadlo mne, posbírat cestou pár přírodnin a hned se do výroby pustit. 
Musela jsem se smát, protože většina materiálu nějak plavala a nechtěla držet u dna. 
Ale poradila jsem si a nakonec jsem misky odnesla na mráz.
No a v pondělí po práci led malinko roztál, 
z misky jsem vylila krapet vody a šla rychle fotit.
Moc se, prosím, nesmějte, není úplně povedený, ale je můj. :o)

V pondělí jsem se ještě stihla zastavit na jednom moc hezkém místě 
a byla jsem unesena jeho atmosférou.
Padla na mne neuvěřitelná nostalgie, ale o tom příště.
Mějte prima dny a opatrujte se.
Dáša F.

PS: Zítra odjíždím na poradu a vrátím se v pátek. 
Kolegyně chystá nějaké zpestření na cestě, tak uvidím, jestli se k nim stihnu připojit. :o)

PS2: Ještě vám ukáži druhý svícen. Ten byl vložený do středové misky většího svícnu
a po vyjmutí byl mléčně bílý a okraj téměř roztátý.
V popředí je žlutý květ primule.

No, žádná sláva, 

příště by to chtělo převařenou vodu a větší mráz. :o)

Kosmogramy

 ... a kamenné spirály ...
u Pěčnova, směr Prachatice - Vimperk.
Kolem těchto menhirů jezdím už nějaký čas 
a vždy si říkám, že se tu musím zastavit a nafotit si je.  
Postaveny byly mezinárodní skupinou výtvarníků v roce 2017 
a vždy, když kolem jedu, tak je vlastně přejedu. 
Stejné to bylo i tentokrát, přestože jsem si focení trošičku plánovala. 
Prostě, není kde zastavit.
Ale já ty fotky tentokrát chtěla a tak jsem zpomalila a zastavila na vjezdu na pole. 
K místu jsem kousek popošla a jaké bylo moje překvapení, 
že se nejedná o kamenný kruh, ale kameny jsou postaveny do dvou spirál.
Vše jsem si prošla, nafotila a až doma zjišťovala, co že jsem to tedy vlastně viděla. 
Dohledala jsem i letecké fotky, kde jsou spirály krásně vidět.
A také mne zajímalo, co je to za tvary na kamenech.
Dočetla jsem se, že jsou to kosmogramy, tedy tvarové zářiče, harmonizátory, 
které léčí krajinu a místa, kde jsou instalovány.
Zvu vás na místo plné energie v krajině.

Viděli jste někde podobné menhiry s kosmogramy?

Napište mi. 

Přeji Vám krásný Valentýnský den,

 ať už ho slavíte, či nikoliv.

Dáša F.

PS: My jsme si s Mírou udělali radost a pořídili si infrasaunu. 

Včera jsme ji využili podruhé a zatím spokojenost. :o)

Z pekla štěstí 2

 ... ve zřícenině kostela ...
sv. Jana Křtitele u Kočova.
Dnes vás vezmu na místo, které jsem zahlédla na nádherné fotografii 
a pak dohledala, kde se nachází.
A protože leží kousek od Tachova, kam jezdím, věděla jsem, že se tam jednou podívám. 
Jenže místo je to odlehlé, a já se začala trochu bát.
Tedy ještě před cestou a v den, kdy jsem tam chtěla jet, nic mi nevycházelo. 
Dvakrát jsem se musela vracet k jedné zákaznici (z mojí blbosti), 
odpoledne začalo mrholit až jemně pršet 
a než jsem na místo mohla dojet bylo pozdě odpoledne a trochu se už stmívalo.
Přesto jsem to nevzdala a i když jsem přejela odbočku v jedné vesnici, 
dojela kus jinam a musela se vracet, na místo jsem dorazila. 
V hlavě mi lítaly strašidelné fantazie, ale s foťákem jsem se uklidnila 
a zříceninu si docela užila. 
V roce 2000 byly interiéry zříceniny upraveny pro pohádku Z pekla štěstí 2.
No a zásah filmařů je vidět dodnes.
Vy se ale nebojte a nahlédněte.

Místo je to tajemné, 

ale podruhé sem už asi nepojedu.

Přeji vám krásné dny s fantazií pouze příjemnou.

Dáša F.