sobota 3. října 2020

Chodská svatba

 ... v Domažlicích ...
Do Domažlic jezdím také pravidelně už tři roky, ale foťák jsem zde ještě nepoužila. 
Určitě je tu co fotit, jen není moc čas. 
Tentokrát jsem si ale chvilku vyšetřila a zašla se podívat na Chodský hrad, 
ve kterém se nachází Muzeum Chodska a v něm mají stálou výstavu chodské svatby. 
A ta mne lákala.
Takže dnes jen letem světem z Chodska.




Svatební figuríny i kompozice jsou z roku 1935, vychází z původního projektu, 
jen bylo nutné vyměnit slunečním zářením poškozené kroje.




Pohled na Domažlice z vyhlídkové věže hradu.

Hrad s vyhlídkovou věží.




Když jsem odcházela z muzea, prohodila jsem pár vět s paní,
 která zde prodává vstupenky. 
Od té jsem se dozvěděla, že figuríny jsou vytvořeny podle skutečných lidí z Domažlicka, 
a že tam občas přijde starší pán, který se sem chodí dívat na svoji maminku 
a tou je právě nevěsta.
Musím napsat, že se mi moc líbí dokonale propracované obličeje svatebčanů, 
na všech jsem mohla oči nechat.

                                                                  Přeji vám krásný víkend.
                                                                        Dáša F.

PS: Naše jablíčka. 
Máte někdo, prosím, osvědčený recept, jak zpracovat jablka do sklenic na zimu 
s možností využít na štrůdly?
Nikdy jsem je nezavařovala, tak ať se mi to napoprvé povede. :o)
Popř. dají se i zamrazit, máte nějakou zkušenost?
Děkuji




28 komentářů:

  1. Dáši, báječný výlet do Muzea Chodska. Ta svatba je opravdu udělaná krásně. 👍👍 S ředitelem muzea jsme kdysi byli na poznávacím zájezdu v Toskánsku, ale to ještě nebyl ředitelem. Je to moc milý člověk a patriot. Věž na náměstí v Domažlicích je mou noční můrou, před spoustou let jsme na ní byli s přáteli. Nahoru to šlo v pohodě, ale dolů? Nevím, jak to tam vypadá teď, ale tehdy tam byla dřevěná konstrukce, skrz kterou bylo vidět dolů a která se navíc hýbala. Propadla jsem panice a nebyla schopná sestoupit. Ve výsledku jsem musela počkat, až se věž v 6 večer zavřela a pak mě dolů vedli hasiči. Muž se za mně styděl a já si zpětně říkám, že jsem byla pěkná hysterka. 😀
    Domažlicko je kraj, kde se dodržují tradice. Moc se mi líbily ženy v širokých sukních a hlavně červených punčochách. Chodívali jsme do Dubiny a pozorovali cvrkot.
    Musím pochválit také krásné fotky, nejen Domažlic, ale i té skvostné úrody.

    A jablíčka? Oloupat, nastrouhat na plátky, nebo na hodně hrubo a namačkat je do zavařovacích lahví, jak jen to jde. Mošt, který stoupá na povrch odlévat a pak vypít. Jablka namačkaná v lahvích zavíčkovat a sterilovat 20 minut. Dělám to už spoustu let.
    Přeji hezký den A.

    OdpovědětVymazat
  2. Přesně, to co píše Signora to dělám taky. Jablka nastrouhám buď na plátky nebo nudličky (to mám raději) nacpu do zavařovaček co to jde, chce to hodně stlačovat, a na vrch dám kousek skořice, pár kuliček nového koření a hřebíčku. zavřu a steriluju. A vydrželo mi to vždycky tak dva tři roky. samozřejmě při větším počtu sklenic a délce uložení se musí počítat, že občas nějaká zkvasí, ale bývá toho minimum.

    OdpovědětVymazat
  3. Dášo,ta svatba je úžasná a ta světnice, kolébka, stavení, krásně provedené.
    Sbírala jsem před lety chodskou keramiku. Horkotěžko jsme to s kamarádkou sháněly. Nakonec se to rozbilo při stěhování. Mám ve sklepě krabici střepů a je mi líto ji vyhodit. Hezký víkend.

    OdpovědětVymazat
  4. Scénka z chodské svatby je krásná. Mám ráda takové vzpomínky na staré časy, obdivuji krásné kroje.
    Přeji krásný víkend.

    OdpovědětVymazat
  5. Dášo, ty jsi ale cestovatelka a díky tomu se podívám i tam, kam bych se asi nepodívala. MOc se mi líbí čepec nevěsty a pohled do obývací světnice, super fotky ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  6. Nějak mě nikdy nenapadlo přemýšlet nad chodskou svatbou, ale působí opravdu krásně, téměřs tejně tajuplně, vzdáleně a exoticky, jako když člověk vidí v televizi v nějakých historických románech svatby třeba osmanské nebo čínské. Pěkný drobný vhled do naší kultury. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Dášo, to je moc pěkný nápad s těmi figurínami. Jakoby ti lidé žili dál a příbuzní se s nimi mohli setkat. Jitka

    OdpovědětVymazat
  8. Dášenko, krásné kroje a moc pěkné fotky. Loni jsme byli v tomto městě a kraji s vnučkami na dovolené, předtím s mužem několikrát. Pa Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  9. Krásné nahlédnutí do Domažlic. Muzeum je nádherné. V Domažlicích jsem nikdy nebyla. Je to od nás daleko a těžko se tam tam dostaneme. To je zase na ubytování. Krásné fotografie a děkuji za hezkou podívanou. Přeji Ti příjemné dny.

    OdpovědětVymazat
  10. V Domažlicích jsem byla několikrát a to,kdyý jsme jezdívali na dovolené k manželově sestřenici kousek od Domažlic.Asi 2x jsme tam byli na chodských slavnostech.Líbí se mi takové slavnosti a chodská svatba je moc krásná.Vždy jsem obdivovala nádherné kroje.
    Jablka zavařuje moje dcera a to přesně,jak píše Vendy a vydrží dlouho.
    Dášo,měj hezký večer

    OdpovědětVymazat
  11. To je moc krásné nakouknutí do muzea. Taky bych se dívala a dívala.
    A ta jablka ? Dělám to tak jak napsala Signora a Wendy. Určitě se Ti to povede.
    Hezký večer a příjemnou zítřejší neděli !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  12. Dášo, tvůj příspěvek mě vrátil do dětství! několikrát jsme byli s rodiči na dovolené na Babyloně, Chodský hrad, chodské slavnosti, koláče, milí lidé - všechno mám ve vzpomínkách.
    Děkuji!
    A jablka - dlouho jsme je s mamkou zavářely jak píše Alenka, ale letos jsem je dala do mrazáku podle jedné známé. Oloupané, na plátky, sáček tak akorát na štrůdl...
    Měj hezkou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
  13. Dáši, opět krásná reportáž a ještě s krásným příběhem o pánovi, který se chodí koukat na maminku. Až mě to dojalo. Měj pěknou neděli.

    OdpovědětVymazat
  14. Dášo, to jsou úžasné fotky. V domažlickém muzeu jsem nikdy nebyla. Zkusím si tenhle tip zapamatovat, ráda bych výstavu viděla na vlastní oči :)
    Jablíčka už ti poradily děvčata nahoře, taky jen nastrouháme, hodně stlačím a zavařím.
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
  15. Dobrý den, nikdy jsem v končinách kolem Domažlic nebyla, neboť mně nějak během života unikly, přestože nejsem domácí pecivál. A proto jsem ráda, že jsem se mohla dnes přímo pokochat fotkami, dojemným příběhem a fotkou krásných jablek, které jsou pro mě ovocem číslo 1. Pěknou neděli. Marcela

    OdpovědětVymazat
  16. Ty jablíčka jsou nádherná ♥♥ Ty svatební kroje jsou moc krásné, tehdy mít svatbu, to muselo být něco úžasného...

    OdpovědětVymazat
  17. Dášo, moc pěkná reportáž. Chodské kroje se mi líbí. Domažlické muzeum je úžasné. Jablíčka léta zavářím jako Ala i Vendy. Letos vyzkouším uložit do mrazáku. M.

    OdpovědětVymazat
  18. Dokonale udělaná expozice včetně krásných, barevných krojů.
    Děkuji za nádhernou procházku naší historií, kochala jsem se.
    Tvá jablíčka jsou jako ze žurnálu, budou plná šťávy, mňam.

    OdpovědětVymazat
  19. To je úžasné, vytvořit sochy podle skutečných lidí. Pro toho pána to musí být krásné, takhle si připomínat maminku...

    OdpovědětVymazat
  20. Dáši,jako vždy krásné fotky,tady jsem nikdy nebyla,Sv.

    OdpovědětVymazat
  21. Je zajímavé se seznámit s tím, jak se kdysi žilo. Také mám ráda taková muzea. Jablíčka nezavařuji. Máme je uložená v dobrém chladném sklepě.

    OdpovědětVymazat
  22. Mám ráda Domažlice a i ráda jsem nakoukla do muzea.
    Zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  23. Dášo, zajimavý nahlédnutí do hsitorie. Já v Domažlicích nikdy nebyla, tak jsem aspoň nakoukla s tebou do muzea.

    OdpovědětVymazat
  24. Děkuji za krásnou reportáž z mého rodného města.Já figuríny moc nemusím, ale tyhle jsou opravdu perfektně provedené, že nevypadají tak uměle a umocňují tak dojem, jakoby svatba byla skutečná a vytvářejí společné pěkný příběh. O Domažlické věži kostela se říkalo, že je mírně nakloněná. Samozřejmě, že ne tak, jako věž v Pise.
    Jablíčka na štrůdl moje maminka nastrouhala na plátky, napěchovala do skleniček tak, aby pustily šťávu a byly tou šťávou zakryté, aby ve sklenici nebyly bubliny vzduchu. Ale drobná bublinka myslím nevadí. Přebytečnou šťávu odstranila a nahoru dala lžíci cukru, asi podle velikosti sklenky a druhu jabliček. Náplň je kousek pod okrajem. Naše jsou krásně sladkokyselá a když jsem dělala nyní přesnídávky, tak jsem nepřidávala vůbec žádný cukr. Jen jsem je očistila, nakrájela, rozvařila na pyré, rozmixovala ponorákem, dala do skleniček a zavařila, aby déle vydržely.Ale ten cukr v strouhaných jablíčkách na štrůdl působí i jako konzervant. Pak se sklenice uzavřou a steriluje se asi na 85 stupňů 20 minut. Já už jsem je dlouho nedělala, protože jsem kdysi omylem místo cukru dala na jablíčka lžíci soli.,:)

    OdpovědětVymazat
  25. Krásné nahlédnutí do historie, to já mám moc ráda.
    Jinak co se týče jablek. Tak ty já oloupu, nastrouhám, napěchuji do sklenic, zavařím a hotovo. A ještě se nám nestalo, že by nevydržely.
    Hezké podzimní dny.
    Danča

    OdpovědětVymazat
  26. Dáši, chodská svatba to je nádhera. Domažlice a okolí - další místo, kde jsem nikdy nebyla. Krásné podzimní dny. Pavla

    OdpovědětVymazat
  27. Daso, ja se s tebou prostrednictvim blogu podivam na TOLIK peknych mist! To o panovi, co se chodi divat na svoji maminku, je az dojemne. S jablky bohuzel neporadim:-(. Taky bych si rada udelala zasobu na zimu, nikdy jsem nezkousela. M.

    OdpovědětVymazat
  28. Dášo, přidávám se k Marcelce, vidím toho tolik díky tvým reportážím. Díky. Měj hezké dny. J.

    OdpovědětVymazat