Poděkování

... a nebude jedno ...

Kdo mne čte ví, že věřím na anděly strážné, 

kterým jsem děkovala a děkuji za to, 

že stáli při nás, když se manželovi přihodila příhoda.

Že, když už se to mělo stát, přišlo to v době, 

kdy jsme byli spolu, kdy jsem mohla pomoct.

  Foto jsem pořídila ve čtvrtek cestou do Plzně, jenom telefonem. :o)

Další obrovské poděkování patří lékařům a zdravotnímu personálu. 

Míra dostal tu nejlepší péči, jak říká.

Když ho přivezli, sešlo se kolem něj hned několik lékařů, kteří řešili co a jak.  

Nejdříve mu naordinovali infuzi na ředění krve, 

pak byl na dalších vyšetřeních, jedno z toho bylo vyšetření mozku, 

kdy mu tříslem zavedli sondu, někam až k mozku, 

do centra řeči a tou pouštěli barevnou tekutinu, aby zjistili, 

zda už se sraženina rozpustila. Toto vyšetření dopadlo dobře. 

Dokonce jsou naši lékaři takoví odborníci, že dokázali zjistit i příčinu.

Skrytá vrozená vada srdce. 

V srdci našli nesrostlou dírku a tou se sraženina dostala až do mozku.

 Míru čeká ještě vyšetření, jak je ta dírka velká a pak se rozhodne, co dál.

Nejsem odborník a tak můj popis léčby může připadat 

někomu se zdravotnickým vzděláním poměrně komický, ale popsala jsem to svými slovy.

A další poděkování patří Vám všem, 

které jste byly v tu chvíli s námi, které jste nám tu zanechaly pár řádků s přáním, 

s vašimi příběhy, s vaší podporou.

Moc si všech komentářů vážím a když jsem tu byla sama, moc mi pomohly.

I když Míra nechtěl, aby to někdo věděl a já si dovolila rovnou to napsat na blog, 

byl nakonec rád za vaše milé komentáře, 

a že jich přišlo, 

a také by byl rád, kdyby jeho příběh, třeba někdy, 

pomohl zase někomu z vašich blízkých.

 Děkujeme.

Dáša a Míra

PS: Ve středu Míru pustili z nemocnice a je bez následků a bez jakéhokoliv omezení.

I mně se dostalo poděkování, 30 krásných růží. 
Jednu za každý rok, co jsme spolu.