Chaloupko, otoč se ke mně

 ... vchodem ...
Dnes Vás pozvu na slibované místo na Plzeňsku.
Zastavila jsem se zde, když jsem se vracela ze služební cesty.
Chaloupku najdete na pilíři bývalé vlečky, kousek od Chotěšova.
A podívaná je to opravdu zajímavá.
No, řekněte. :o)

Překvapilo mne, příjemně, 

že tímto místem vede cyklostezka a bylo zde celkem dost lidí. 

Takže jsem se tu vůbec nebála a místem jsem se v klidu courala,

 i když domů mne čekaly ještě dvě hodiny cesty.

Užila jsem si jarního sluníčka a odjížděla plná nádherných dojmů.

A jak Vám se líbí chaloupka jako z pohádky,
která místo nožky stojí na pilíři? :o)

Přeji Vám pohodové dny a nezapomeňte zítra na košťata.
Už tu máme zase pálení čarodějnic,
a už druhý rok si je nemůžeme společně užít.
Tak šťastný, samostatný, let.
Dáša F.

PS: My si zítra spálíme čarodějnici na zahradě a pak si opečeme buřtíky.
(Pokud tedy nebude pršet.)

Jarní výzva

 ... 3x3 ...
Minule jsem Vám slíbila příspěvek ze zajímavého místa, 
ale ten odložím na příště, protože dnes plním výzvu od Járy D.
Cílem bylo vyfotit "Jaro".
Přesto, že to letošní je nějaké opožděné a neuvěřitelně chladné, 
pár fotek do výzvy jsem zvládla.

Půlka dubna a rozkvetlé jarní cibuloviny pod sněhem.

A konec dubna.
Včera jsem se byla podívat na okrasné jabloně,
 které předloni byly už v plném květu. Letos teprve rozkvétají.

Stejně jako sakury na Hosíně.
Pár stromů už je rozkvetlých, ale spousta květů na teplé dny ještě čeká.
Z Hosína bude i samostatný příspěvek, 
protože focení růžové záplavy květů jsem si opět užívala.

Jarko, moc děkuji za prima výzvu 

a těším se i na příspěvky ostatních účastnic.

Přeji Vám pohodové dny a snad už budou plné sluníčka. 

Ty ranní rekordy do mínusu už fakt nechci.

Dáša F.

Košutecké jezírko

 ... na sídlišti v Plzni ...
Už druhý týden konečně pracuji a zase cestuji. 
A nějak je všeho na mne moc, takže jsem se už dlouho na blogy ani nepodívala.
Až včera navečer jsem na chvilku zabrouzdala na vaše příspěvky.
V práci máme sezónu "škola" a doma také nevím, co dřív.
Na vedlejším (našem) pozemku se bouraly některé stavby 
a tento víkend se betonují chodníčky.
Minulou sobotu jsme rozebírali verandu a při vysazovaní oken prasklo Mírovi sklo v ruce
a tak jsme jeli na šití. Necelou hodinu byl na sále a má 11 stehů na ruce. 
No, když si uvědomím, co se mohlo stát horšího a jak jsme vysazování skel podcenili, 
jsme oba rádi, že se nestalo nic vážnějšího. 
Bylo to takové znamení, aby jsme malinko zabrzdili.
Chodníčky a nájezd na auto dělá firma a příští týden by mělo být vše hotové. 
Pak nás čekají terénní úpravy a spousta další práce.
Ale o tom psát nechci. 
Dnes vás vezmu k jezírku na Košuteckém sídlišti v Plzni.
Je to taková oáza klidu mezi domy, kam chodí rodiny s dětmi relaxovat
... a v létě se zde dá i koupat.

Byla to úžasná procházka po celém dni na cestách. 

A druhý den, cestou domů,  jsem se stihla zastavit na jednom nádherném, 

ne moc známém, místě. Ale o tom až příště.

Přeji Vám pohodový víkend, plný jenom příjemných zážitků.

Dáša F.

PS: Náš dvoumetrový hoblík a pod ním stále více se rozpadající, již vyztužená, lavička.

A na něm nový (starý) plecháček ze sběrného dvora. 

PS 2: Moc Vám děkuji za čas, který strávíte u mne na blogu a za milé komentáře, 
které mi zde necháváte. 
Ráda si je čtu, jenom nestíhám odpovídat jednotlivě.
:o)

Mandloňové sady

 ... Hustopeče ...
  Další můj plněný sen.
Už loni jsem se těšila, že při březnové cestě na poradu se pokusím navštívit tyto sady.
Porada měla být v době, kdy v Hustopečích o víkendu probíhají Slavnosti mandloní.
Jenže..., přišel Kovid, zavřely se obchody, zrušila se porada i slavnosti.
Letos se porada posunula na duben, 
kdy na jeho začátku bylo nádherně a všichni, kdo mohli sady navštívit, měli krásné počasí. 
Po Velikonocích se počasí pokazilo, začalo mrznout a sněžit 
a tak jsem se bála, že květy v tomto týdnu pomrznou.
Přišel den "D" a cestou na poradu bylo počasí hodně proměnlivé. 
V Jihlavě sněžilo, před Brnem svítilo sluníčko, v Brně se během chvíle zatáhlo 
a začala opět chumelenice. 
Směrem z Brna k Hustopečím bylo ale slunečno, 
tak jsem ujížděla sněhové vánici a těšila se na pěkné počasí.
Něž jsme se s kolegyní v Hustopečích potkaly a než jsme vyšly na kopec k sadům, 
sněhová vánice nás dohnala. 
Bylo šedivo, foukal ledový vítr a sníh padal téměř vodorovně.
Naštěstí jsme na kopci objevily neobývanou budku, 
kde jsme se, hlavně před větrem, schovaly.
Kolegyně koukla na aplikaci a zjistila, že během deseti minut vánice přejde. 
A taky že jo.
Za vánicí přišlo azuro, bílé mráčky a sluníčko. Prostě apríl jako vyšitý. 
Po chvíli jsme došly k mandloním a na nich nepomrzlé květy,
a  já nahlas áchala, ... fakt. :o)

Jestli se chcete potěšit těmito kvítky, zvu Vás do sadů.

Cestou k rozhledně. ( Šedivo a větrno)

Úkryt před větrem

Sněhová vánice. 

A vysněné azuro.

Prostě nádhera.
Víc jsem si snad ani nemohla přát.
A co Vy?  Daří se Vám plnit malé, velké sny?
Věřím, že ano, protože díky těmto zážitkům jsou dny krásnější.
Dáša F.

PS: A ještě mám další splněný malý sen. 
Medvědí česnek. 
U nás nikde neroste a kolegyně zjistila, kde se cestou dá nasbírat.
Takže mám trošku pesta, trošku zamraženo a trošku česneku nasušeno. :o)