... klášter ve městě Tábor ...
Minulý týden jsem zavítala do Tábora a po práci se zastavila v klášteře,
který se nachází ve stejnojmenné čtvrti, Klokoty.
Do Tábora jezdím často, ale o klášteře jsem dlouho nevěděla.
Ani nevím, kde jsem na něj prvně narazila, možná na fb.
Moc se mi líbil a hned jsem věděla, že se do něj jednou chci podívat.
A ten čas právě nastal.
Je zde k vidění i celoroční výstava betlému od autorky Dany Nachlingerové.
Musím napsat, že se mi toto dílo hodně líbí.
Bylo krásně a tak jsem si na chvilku sedla na lavičku a pozorovala mraky
a po dlouhé době nikam nespěchala.
Návštěvu kláštera můžu jen doporučit, je to úžasné místo k zastavení a rozjímání.
Mějte hezké dny
a občas se zastavte a rozjímejte.
Dáša F.
PS: Dnes jsem se po dvou dnech vrátila z Plzeňska a musím vám napsat
můj hotelový zážitek.
Teď už se tomu směju, ale ráno ...
Celou noc slyším strašné chrápání.
Říkám si, jak mají tenké stěny a snažím se zase usnout.
Když se ráno probudím, chrápání stále trvá a slyším ho od dveří pokoje.
Vypadalo to, jako by mi někdo chrápal za dveřmi. A taky že jo.
Pomalu otvírám dveře a jde to asi jen na tři centimetry.
A co teď? Nějaký bezdomovec, ... na hotelu ve 4. patře?
Chci zavolat hotelovým telefonem na recepci, ale ten nefunguje. Co mám dělat?
No, vždyť mám dva mobily. Hurá.
Volám na recepci a za chvilku přichází dvě ženy a slyším. " Haló pane, vstávejte."
Pootevřu dveře, pán se už odvalil, a vidím mladého chlápka,
který včera hóóódně přebral a ustlal si na chodbě. Stihl se i zout. :o)
Zjistily jsme, že bydlel o dva pokoje dál, tam zašel po našem probuzení.
No, jak píšu, teď už se směju ...
