Jalubí

... větrný mlýn ...
Na Nový rok jsem hledala, kde se zastavím druhý den, cestou na poradu. 
Našla jsem větrný mlýn v Jalubí a téměř bez zajížďky.
Bylo něco kolem půl čtvrté, sluníčko krásně svítilo a já si říkala, 
že druhý den má svítit také a když k cíli dorazím kolem půl čtvrté, 
mohla bych si mlýn nafotit při západu slunce.
Spočítala jsem si, v kolik musím vyjet z Jihlavy, 
kde jsem měla pracovní zastavení, abych u mlýna byla dle plánu. :o)
Ve čtvrtek ráno se probudím a u nás mrzlo až praštilo (-8 stupňů). 
Hned mne napadlo, že kdyby mrzlo celý den, bylo by to také hezké focení. 
Jenže, čím blíž jsem byla Vysočině, bylo zeleněji a v Jihlavě asi + 5 stupňů.
Práci jsem stihla o něco dřív než jsem čekala a navigace mi hlásila, 
že v Jalubí budu už kolem 15 hodiny. 
No, tak do západu si budu muset počkat asi o chvilku déle, ale na cestě má být objížďka,
tak jsem si řekla, že vyrazím hned, ať jsem tam nejpozději v těch půl čtvrté.
Cestou jsem potkala snad všechna roční období. 
Slunečno, mrznoucí mlhy se sluníčkem, mrznoucí mlhy a zataženo, 
a i mlhu hustou tak, že by se dala krájet.
Řeknu vám, to bylo myšlenek, jak bude asi na místě.
No a když konečně přijíždím k Jalubí, vidím válející se mlhu u vesnice,
takže mne popadne panika, zda mlýn vůbec uvidím.
Vyjíždím na kopec ke mlýnu a ... slunečno. 
Mlha zůstala v ďolíku.
Kochám se, jdu fotit mlýn, ... chci ho i ze předu, takže jdu polem, nepolem. 
Kozačky mám jak čuně, ale jsem u mlýna. Jsou tři hodiny odpoledne 
a já se tetelím blahem, jak je tam krásně.
Fotím, ...kochám se, ...fotím a z vesnice se pomaloučku táhne ona mlha. 

Je půl čtvrté, čas, kdy jsem si naplánovala příjezd 
a mlýn je zahalen v šedivé mlze. Není z něj vidět téměř nic. 
Vracím se k autu a mám strašnou radost.
Opět věřím, že se věci asi opravdu dějí tak, jak mají. 
Protože přijet dle plánu, nemám co fotit.

A co vy? Také věříte, že se vše děje tak, jak má? 
Přeji vám krásný první víkend nového roku.
Dáša F.

PS. Přidávám pár fotek novoročního ohňostroje.