Pomíjivá krása

... aneb zima ve dvou kilometrech ...

Opravdu. 

Na jedné z mých cest jsem před pár dny potkala zimu. 

Byla krátká, ...jen několik kilometrů, ale byla studená. 

Když jsem do tohoto úseku vjela, nechápala jsem. 

Foťák doma a celkem jsem měla napilno, ale opravdu nešlo nezastavit. 

Nejdříve jsem fotila (mobilem) námrazu na stromech 
a rozplývala se nad tou letošní nádherou 

a pak jsem si všimla namrzlých travin. A to už jsem byla ve svém živlu.

Vlevo na fotce auto na blikačkách a já ve škarpě v divných polohách. :o)

Toto není přechod pro chodce. :o)

A takto to vypadalo cestou domů. 

Hledala jsem místa, kde jsem tu nádheru dopoledne viděla a nikde už ani památka.

No, nezdálo se mi to jen?

Nezdálo, vždyť mám fotky jako důkaz.

Děkuji za tyto krásné okamžiky, které trvají jen chvíli, 

ale díky fotografii je máte možnost vidět i Vy.

Přeji Vám spoustu krásných okamžiků, ať se Vám podaří je nafotit, či nikoliv.

Dáša F.

PS: A ještě jedna velká životní událost.

Dnes si byl Lukáš (syn) převzít klíče od svého nového (staršího) bytu. 

Od včera balí a dnes nám vyletěl z hnízda. Nadobro.

Už včera mi kapaly slzy a dnes znovu. 

Vím, že to dnes mělo přijít, a že jsem připravená, ale přesto mně to vzalo. 

A Lukáš mi povídá. "Mami, i já byl včera na měkko, když jsem se balil."

Tak Luky, do nového samostatného života 

Ti s taťkou přejeme hodě štěstí, lásky a spokojenosti.