Mám ho

... vyfocený ...

Větrný mlýn Kuželov

Celý týden na mne koukal z kalendáře, každou neděli ho vídám v Toulavce. 

A když jsem zjistila, že se nachází pár kilometrů od U. Brodu, 

kam jezdím pravidelně na porady, moc jsem si přála ho jednou navštívit.

Tak moc, že hned první cestu na poradu od objevení jsem se k němu vydala.

Pracovně jsem to vzala přes Jihlavu, ostatně jako vždy 

a tentokrát jsem najela 373 km za jeden den. 

Je to můj osobní rekord, ale když máte v hlavě cíl, tak ani km nejsou překážka. 

Jenže, devět km před cílem se objevila objížďka. 

Navigace mne hnala stále stejným směrem a tak posledních pár minut 

do cíle se protáhlo na další půlhodinu.

Ale dojela jsem.

A cítila jsem obrovskou radost, že jsem blízko té fotce z kalendáře.

No a teď ji mám i já a hned několik.

Na hotel jsem přijela až v osm večer, ale to mi nevadilo. 

Byla jsem šťastná jako blecha.

Cestou z Kuželova jsem měla ještě jeden celkem zajímavý zážitek, 

ale o tom zase jindy.

Mějte se krásně a věřím, 

že jste také občas šťastné jako blecha. Nebo ne?

Vždyť ke štěstí stačí opravdu málo. :o)

Dáša F.

PS: Než jsem ve středu vyjela, nafotila jsem naši rozkvetlou švestku. 

A když jsem  se v pátek vrátila, máme i třešeň v plném květu, ale tu jsem ještě nenafotila.