Pracovně

... v Uherském Brodě ...

Jak už asi všichni víte, nebo tušíte, 

nastoupila jsem do nové práce.

Když jsem se vrátili z Modravy, měla jsem telefonát, 

že mne vybrali a pokud můj zájem trvá, mohu 1.11. nastoupit.

A tak jsem zaměstnána.

V Uherském Brodě, kde je sídlo firmy, (od nás 300 km) jsem se byla školit 

a minulý pátek jsem si převzala služební auto.

Je fakt, že jsem teď hodně na cestách a domů se vracím pozdě, 

 ale věřím, že po zapracování si to vše sedne 

a já zase budu mít trochu času na své koníčky.

Na Terri, na zahradu - i když tu pomalu připravujeme na zimu, 

na focení a také na blogy. :o)

 Náměstí

Kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Do muzea Jana Amose Komenského jsem nakoukla těsně před zavíračkou, 

ale na chvilku mne tam ještě pustili.

Jednotřídka.

Přeji Vám krásného sv. Martina, 

výbornou svatomartinskou husu (my na ní jdeme zítra),

lahodné svatomartinské vínečko 

a příjemnou neděli.

Dáša F.

PS: Nyní jdu uvařit pozdější oběd a poté se podívat, co je u vás nového. :o)

Chalupská slať

... poslední naše zastavení ...

cestou z Modravy.

Na úterý, den našeho odjezdu hlásili už slunečno 

a tak jsme cíl naší cesty na Modravu, 

tedy návštěvu Chalupské slati posunuli z prvního dne na den poslední. 

Nechce se mi ani psát, že dopoledne zase trochu pršelo, 

ale byli jsme už na cestě domů a tak nám to ani nevadilo.

A protože jsme zvládli minout odbočku na Chalupskou slať, 

prošli jsme se nejdříve nádhernou podzimní krajinou.

No, a když jsme přijeli odpoledne domů, nejenže svítilo sluníčko, 

ale čekal mne překvapivý a příjemný telefonát.

Začíná mi nová cesta, 

tak snad jsem tento týden vyrazila tím správným směrem. :o)

Přeji vám příjemný, dušičkový víkend.

Dáša F.

Tříjezerní slať

... a Roklanský potok ...

byl cíl naší pondělní vycházky na Modravě.

Po výborné vydatné snídani jsme se chtěli vypravit na plánovanou procházku, 

ale jak jinak, opět pršelo.

Tajně jsem doufala a moc si přála, aby na chvilku přestalo. Přání vyslyšeno.

Kolem desáté jsme vyrazili suchou nohou směr Tříjezerní slať, 

ale to sucho dlouho nevydrželo. 

Cestou jsme znovu zmokli a když jsme se blížili ke třem jezírkům 

vypadalo to, že i sluníčko vykoukne. 

Honem jsem běžela zachytit kousek slunce na vodní hladině.

Já ho tam viděla, manžel ne a smál se mi, kde že ho vidím. :o)

Vidíte kousek sluníčka jako já? 

A kachnu samozřejmě. :o)

Dále jsme pokračovali kolem Roklanského potoka zpátky na Modravu. 

Terri se rozhodla, že nepůjde po asfaltce a díky ní vznikly tyto záběry.

 V těchto místech voda hučela tak silně, že jsem musela ze stezky odbočit já 

a jít se podívat dolů na tu nádheru.

 Rezavá tráva, úhledně uložená do kopiček.

A už jsme zpět u oveček, tentokrát na druhém břehu.

 A ještě věžičky, ta zadní patří modravskému pivovaru Lyer.

Trasu dlouhou asi 13 km jsme doslova proběhli. 

Terri celou dobu šlapala ve vodě a i když místy nepršelo,

cákalo jí od paciček na břiško a po štěňatech má nějak málo chlupů, 

tak jsme se báli zastavit, aby se do ní nedala zima a nenastydla.

(Po nedělní procházce se ještě hodinu klepala v pelíšku)

Čaj, který jsme si nesli v termosce 

jsme vypili až na pokoji, kam jsme se vrátili už v jednu.

A protože v ubytovacím balíčku jsme měli i hodinu ve vířivce, 

tak odpoledne přišla vhod.

Přeji všem pohodovou neděli 

a ať vás neodfoukne dnešní vichr z hor. :o)

Dáša F.

Příště Chalupská slať.

PS. Unavená Terri v restauraci. Ustlala si na podsedáku a byla ráda, že je v suchu. :o)

Modravský potok

... taková malá Vydra ...

Když jsme v neděli odjížděli na Šumavu, 

u nás pršelo a vyhlídky nic moc. 

U Vimperka vysvitlo sluníčko a já začala věřit, 

že na Modravě bude také.

Jenže čím víc jsme se přibližovali k cíli, tím víc lilo,

 takže díky dešti jsme změnili plán výletu a místo na Chalupskou slať 

jsme se jeli ubytovat do penzionu Modrava, 

kde jsme měli zajištěný pobyt s polopenzí na dvě noci. 

Ale až od 14. hodin. 

Naštěstí nás přijali dřív a my na pokoji čekali, jestli přestane pršet.

Celý týden babí léto a v neděli ....

O půl třetí jsme se vydali na procházku kolem Modravského potoka.

Přesto, že jsme stejně několikrát zmokli, 

vycházka to byla nádherná a já si připadala jako na malé Vydře.

No, není divu, když na soutoku Modravského 

a Roklanského potoka vzniká řeka Vydra. :o)

Propršely nám celé tři dny, ale stejně jsme si Šumavu užili. 

Příště Roklanský potok. :o)

Mějte se krásně a nenechte si deštěm zkazit plány. 

Dáša F.