Fotografická výzva

 ... pohled k nebi ...
Už tu dlouho nebyla žádná výzva. :o)
Dnes ráno mne napadla jedna, kterou, v čase různých omezení, zákazů, 
příkazů, zvládnou snad všichni.
Otevřete okna, vyjděte před dům, na zahradu, do parku, do lesa, na ulici,
a podívejte se k nebi.
Vyfoťte východ slunce, západ slunce, beránky, sluníčko, bouřkovou oblohu, 
prostě co se vám na nebi bude líbit.
Udělejte to 3x a použijte z každého focení 3 nejhezčí fotky.
Takže takové mé oblíbené 3x3.
Fotit můžete hned a devět fotek zveřejněte v jednom příspěvku 
v týdnu od čtvrtka 25.- do čtvrtka 31. 3. 2021.
Na apríla, tedy 1.4. zveřejním odkazy na Vaše fotografické příspěvky.
Prosím, nehledejte fotky v archivu, to není cílem.
Cílem je, podívat se v těchto těžkých chvílích k nebi, 
 na mraky, na sluníčko a věřit, že bude lépe. 
Protože po každé bouři vyjde slunce.
Pro ty, kdo se ještě žádné výzvy neúčastnili, tu mám odkaz na výzvy předešlé, 
můžete nahlédnout zde i zde. 
 A nebo přímo v záložce "Výzvy", tam najdete i ty, kterých jsem se já zúčastnila.
Toto je ukázka tří fotek z jednoho focení.

Zapadá za hory nebo za mraky?
B je správně. :o)

Tak co, jdete do toho se mnou?

Jde o devět fotek.

Pokud se přidáte, napište mi to do komentářů, ať vím, 

na čí nebeské fotky se můžeme těšit.

A pokud se do výzvy zapojíte až v týdnu zveřejnění fotek, nevadí, 

zašlete mi odkaz s vaším příspěvkem na e-mail:

fajtlova.dasa@gmail.com, 

abych při zadávání odkazů na nikoho nezapomněla.

Výzva začíná právě teď.

Dáša F.

Předem děkuji všem, kdo se zapojí.
A já už se moc těšíííím na Vaše pojetí.

Bazilika Velehrad

 ... a zimní nahlédnutí ...
Když jsem toto místo navštívila poprvé, 
byla jsem mile překvapena jeho rozlohou a vlastně i polohou.
Tentokrát už jsem věděla, že se Velehrad nenachází na kopci, 
ale na rovině, ve stejnojmenné vsi. 
A měla jsem i více času nahlédnout a pokochat se v kostele 
Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje.
Zvu Vás na prohlídku nejvýznamnějšího poutního kostela České republiky.

Na stránkách farnosti jsem se dočetla, 
že na nádvoří před bazilikou slavil 22.4.1990 mši sv. papež Jan Pavel II. 

Bylo to poslední zastavení před zákazem cestovat napříč okresy.
Pokud bych nyní nebyla na nemocenské, tak bych byla opět doma, již popáté, za 60%.
Moje práce nejde dělat z větší části na home office, vyžaduje kontakt s lidmi.
Proto jsem buď denně na cestách a nebo doma se sníženou mzdou.
Za poslední rok jsem se potkala pracovně s tolika lidmi, že se divím, že jsem toho prevíta nechytila už dříve.
To jenom na vysvětlenou k některým komentářům z minulého příspěvku.
Prostě, někteří mají štěstí, že můžou pracovat z domova, někdo holt musí do terénu.
Uvidíme, jak to dopadne po 21.3., zda už budu moct opět vyjíždět a pokud ano, 
tak věřím, že budu mít v sobě nějaké protilátky a budu tak pár měsíců chráněná.
(Před dalším onemocněním.)

Přeji vám krásný nový týden.
Dáša F.

PS: Krokusy včera a dnes. Toto mi dává novou energii.
Jak já se těším na jaro!

Covid pozitivní

 ... ano, jsem ... 
Na konci příspěvku Ledový svícen jsem zmínila, 
že koncem týdne odjíždím na poradu a že kolegyně chystá nějaké zastavení. 
Když jsem se ubytovaly, vyvezla nás do sklípků v Petrově
a zajistila rychloprohlídku jednoho z nich.
Druhý den jsme se "radili", ... byl nám představen i nový obch. ředitel,
 a po skončení porady jsme se ještě cestou domů 
zastavily na Velehradě. (Tam vás vezmu příště)
Dnes tedy nakoukněte do sklípků, které byly ještě pod sněhem.

No a teď k tomu Covidu. 

V pondělí jsme se dozvěděli, že jsme se na poradě potkali s Covid pozitivním.

Večer už jsem měla příznaky a od úterý už jsem nebyla schopná fungovat. 

Ve středu jsem musela na testy a výsledek znáte.

Ode mne to chytil Míra a moje sestra, která u nás byla v neděli na návštěvě.

Dnes už je mi lépe, ale stále žádná sláva. Míra měl pět dní horečky a bylo to děsné.

Stále jsme spali, já se potila, Míra měl zimnici.

Nejhorší na tom všem byl ten strach. 

Strach z dušnosti, z toho, že by jsme museli do nemocnice 

a když ve zprávách slyšíte, kolik lidí se vrací..., tedy spíše nevrací ... (domů)

Plus vlastní zkušenost z podzimu, kdy se Mírovo taťka už nevrátil ...

No, prostě bála jsem se.

Snad máme to nejhorší za sebou a pomalu se začneme zotavovat.

Zítra mi končí karanténa, ale na nemocenské ještě zůstanu. Cítím se hodně unavená.

Přeji Vám pevné zdraví 
a pokud se s Covidem potkáte, tak jen v lehčí formě.
Opravdu není o co stát.
Dáša F.

Záviděla jsem

 ... tu pohodu ...
V pondělí jsem projížděla městem Březnice, 
s malou pracovní zastávkou.
Občas tudy jezdím a vím, že se zde, někde kousek od silnice, nachází zámek. 
Chtěla jsem se na něj už tolikrát podívat, jenže nikdy nebyl ten správný čas.
Tentokrát jsem Březnici měla poslední na trase a tak mi bylo jedno, 
jak dlouho se zde zdržím.
Přijela jsem úplně odjinud, než obvykle, a rovnou k zámku,
 takže jsem na chvilku zapochybovala, jestli jsem vůbec u ono vysněného místa.
Po prohlídce zámku a okolí, jsem se ujistila, že ano.
A zažila jsem zde hodně nostalgických zážitků.
První, byl otevřený park i nádvoří zámku. Tak nakoukněte se mnou.

A druhý zážitek, který jsem místním opravdu záviděla, 
bylo bruslení na zamrzlé řece.

Vy víte, že lidi na fotkách moc nemívám, ale tentokrát jsem je fotila záměrně.

A upřímně, mít brusle s sebou, tak jdu mezi ně. :o)

Bruslilo se na řece Skalici,

na vodní ploše Sázka ( tam bruslili hlavně starší)

i na Zámeckých rybnících v parku. Vše v okolí zámku. 
To byla úžasná podívaná. 

A pak, že se děti nehýbou. :o) 
Věřím, že pokud mají kde a s kým, třeba s kamarády nebo rodiči, jsou venku rády.

Odjížděla jsem od zámku plná emocí, nabitá energií 
a s vírou, že tady je svět ještě v pořádku.
Kéž by byl pořádek i všude ve světě.

Přeji vám pohodovou neděli. 
Dáša F.