Když už musím

... tak s foťákem ...

Myšleno, 

když už musím jezdit stovky kilometrů denně a občas přespat mimo domov,

 tak obrovské uvolnění a relax je focení.

Když jsem byla poprvé v Boru u Tachova, zahlédla jsem tolik objektů k focení, 

jenže před sebou ještě spousty kilometrů domů

 a tak jsem věděla, že až pojedu příště tímto směrem, 

zajistím si ubytování zde. A tak se také stalo.

V pondělí jsem cestovala do Tachova a přespala jsem kousek od Boru. 

Tím jsem měla dost času se zde zastavit, poohlédnout a fotit.

Na prohlídku zámku jsem se už nedostala, bylo pozdě, 

ale projít zámeckou zahradou ještě šlo. 

Tak pojďte se mnou.

Kdesi cestou do Tachova.

Zámecká zahrada a zámek Bor u Tachova

Kostel sv. Mikuláše na náměstí

Uvidíme, kam mne příště cesty zavanou.

Mějte fajn víkend. 

Dnešek bude hodně napínavý, ale věřím, že vyhraje slušnost 

a za svého prezidenta se nebudeme muset stydět.

Dáša F.

A ještě: sobotní procházka s Terri, kdy u nás také nasněžilo. :o)

Kláštery Český Krumlov

... pokračování ...

Jak jsem psala v minulém příspěvku, 

na výstavě se nám dostalo skvělé péče od průvodkyň, 

které nás na závěr prohlídky oblékly i do dalších kostýmů z dob středověku. 

Drátěná košile váží 15 kilo a mé krásné šaty mi byly jen malinko :o) 

menší přes prsa. Ale mně to vůbec nevadilo, já jsem si převlek užívala.

Výstavou jsme prošli od sklepa, kde byla expozice léčitelství a alchymie, až po půdu. 

Tam jsem viděli unikátní soubor gotických, renesančních a barokních krovů.

Dále jsme nakoukli na výstavu fotografa Jiřího Havlíka, 

který nafotil kláštery v dobách minulých, ještě před rekonstrukcí.

Moc krásné fotografie.

 Na nádvoří byl trh, kde se nedalo platit penězi, 

ale zakoupenými  mincemi.

Mince jsme utratili za baštu. 

Špekáčky, koláčky a teplý jablečný mošt.

 Z Krumlova jsme odjížděli plni nádherných dojmů a zážitků.
Pro mne to byl výjimečný den a myslím, že i pro Míru.

Přeji všem také zažít výjimečný den, 
kdy se z obyčejného dne vyloupne něco mimořádného.
A klidně ne jeden. :o)

Dáša F.

Anděl Páně 2

... výstava ...

 v Klášterech Český Krumlov.

O výstavě jsem se dozvěděla z rádia 

a protože jsme se do interiérů chtěli podívat už dávno, 

volba sobotního programu byla jasná.

Nebudu psát o výstavě, ale o přístupu dvou dam, průvodkyň, 

od kterých se nám dostalo neuvěřitelné a nadstandardní péče.

V místnosti, kde byla expozice z Anděla Páně u nebeské brány 

jsem si půjčila paruku a křídla. Žádný zákaz zde nebyl.

Udělali jsme pár fotek a najednou se objevila průvodkyně, 

moc jsme se omlouvali a ona nám řekla, 

jak to, že anděl nemá košilku a proč není manžel také převlečený. 

S oblekem nám pomohla a ještě nás vyfotila.

Dále nás provedla celou výstavou, ale nevtíravě. Dozvěděli jsme se spoustu informací 

o klášteře, o Rytířském řádu Křížovníků s červenou hvězdou.

Prý, nejbohatší řád u nás a já o něm nikdy neslyšela.

Nasměrovaly nás na prohlídku kláštera od sklepa až po půdu, 

ukázaly nám spoustu míst, které by jsme možná přešli.

Oblékly nás i do renesančních kostýmů, ale o tom až příště.

Výstava trvá až do 31. března a za nás vřele doporučujeme.

Osvaldová hadr. :o)

(Nemají tam zrcadlo) :o)

Zážitek to byl přímo andělský. Ale tím to to ještě nekončí.

Pokračování příště.

Přeji Vám nádhernou neděli plnou skvělých zážitků.

Dáša F.

PS: Všem děkuji za milé komentáře k předchozímu příspěvku. 

Jak už jsem tam psala, zítra odjíždím do Tachova, 200 km 

a musím se ještě připravit a najít ubytování. 

Ale odpoledne nakouknu k Vám, co se za ten týden přihodilo.

Moc se na to těším.

Zastavení na zámku

... Bučovice ...

Ve čtvrtek jsem opět cestovala do sídla naší společnosti, 

vzala jsem to pracovně přes Jihlavu a najela 333 km.

V pátek jsme měli meating a poté vánoční večírek.

A protože je to kus cesty, spala jsem dvě noci na hotelu v Uherském Brodu.

V sobotu po snídani jsem se vydala na cestu k domovu.

Když už musím jet takovou dálku, řekla jsem si, že si cesty domů 

budu zpříjemňovat malými zastaveními na hradech a zámcích v okolí.

A že jich tu je. Jako první jsem si našla zámek Bučovice. 
Je přímo na trase, žádná zajížďka.

Na zámku jsem už byla před půl devátou, nafotila jsem si ho z venku, 

prošla jsem zahrady a pak klíčovou dírkou ve vratech objevila nádherné nádvoří. 

Vrata zamčená, na internetu jsem si našla otvírací dobu 
- leden, únor, březen zavřeno.

Jenže, když už jsem tam byla, tak jsem na to nádvoří moc chtěla. 

Kavárna na zámku v sobotu také zavřená.

Stála jsem před branami a čekala snad na zázrak.

A on se stal.

 Kde se vzala, tu se vzala, přichází mladá paní a jde k vratům s klíčovou dírkou. 

Vyběhnu za ní a prosím ji, že se chci podívat na nádvoří. A ona mi s úsměvem povídá, 

že jde odemykat i hlavní bránu a že sice stálá expozice je zavřená, 

ale mají i zimní prohlídku a tak otvírají. 

No chápete to.

Já se na to úžasné nádvoří dostala.

Ještěže jsem počkala a před devátou neodjela domů.

A pak, že se zázraky nedějí.

Stalo se vám někdy něco podobného, 

že si něco moc přejete a najednou se to děje?

Přeji vám krásnou neděli 

i příjemný začátek nového týdne.

Dáša F.

Poděkování

... a nebude jedno ...

Kdo mne čte ví, že věřím na anděly strážné, 

kterým jsem děkovala a děkuji za to, 

že stáli při nás, když se manželovi přihodila příhoda.

Že, když už se to mělo stát, přišlo to v době, 

kdy jsme byli spolu, kdy jsem mohla pomoct.

  Foto jsem pořídila ve čtvrtek cestou do Plzně, jenom telefonem. :o)

Další obrovské poděkování patří lékařům a zdravotnímu personálu. 

Míra dostal tu nejlepší péči, jak říká.

Když ho přivezli, sešlo se kolem něj hned několik lékařů, kteří řešili co a jak.  

Nejdříve mu naordinovali infuzi na ředění krve, 

pak byl na dalších vyšetřeních, jedno z toho bylo vyšetření mozku, 

kdy mu tříslem zavedli sondu, někam až k mozku, 

do centra řeči a tou pouštěli barevnou tekutinu, aby zjistili, 

zda už se sraženina rozpustila. Toto vyšetření dopadlo dobře. 

Dokonce jsou naši lékaři takoví odborníci, že dokázali zjistit i příčinu.

Skrytá vrozená vada srdce. 

V srdci našli nesrostlou dírku a tou se sraženina dostala až do mozku.

 Míru čeká ještě vyšetření, jak je ta dírka velká a pak se rozhodne, co dál.

Nejsem odborník a tak můj popis léčby může připadat 

někomu se zdravotnickým vzděláním poměrně komický, ale popsala jsem to svými slovy.

A další poděkování patří Vám všem, 

které jste byly v tu chvíli s námi, které jste nám tu zanechaly pár řádků s přáním, 

s vašimi příběhy, s vaší podporou.

Moc si všech komentářů vážím a když jsem tu byla sama, moc mi pomohly.

I když Míra nechtěl, aby to někdo věděl a já si dovolila rovnou to napsat na blog, 

byl nakonec rád za vaše milé komentáře, 

a že jich přišlo, 

a také by byl rád, kdyby jeho příběh, třeba někdy, 

pomohl zase někomu z vašich blízkých.

 Děkujeme.

Dáša a Míra

PS: Ve středu Míru pustili z nemocnice a je bez následků a bez jakéhokoliv omezení.

I mně se dostalo poděkování, 30 krásných růží. 
Jednu za každý rok, co jsme spolu.