Nakryto a na Točník

... krytí se povedlo, ale všechno bylo jinak ...

(popelnice tam ruší, ale lepší fotku ženicha nemám)

Ve čtvrtek jsme se s Terri vydali na druhé námluvy, směr Praha.

(Cestou zpátky jsme se chtěli zastavit na Konopišti.)

Vše vypadalo slibně, ale Dennýsek měl problém. Proto jsme s majitelkou odjeli k jejich veterináři. 
Jenže byl čtvrtek a on zrovna dopoledne neordinoval. :o(

Tak jsme se zase vrátili k nim a že zkusíme náhradního pejska.

Otevřeli dveře, vyběhl bicolor (dvoubarevný), na Terri se vrhl, ta se mohla zbláznit, 

štěkala na něj, kňučela jak se ho bála a tak jsem to zastavila. 

To se nesetkalo s ohlasem majitelky, prý je to normální a fena se musí podržet i násilím. 

Prý jsme si neměli pořizovat psa, když k tomu přistupujeme jako u lidí.

Po tel. hovoru s naší chovatelkou jsme se domluvili na jiné chovné stanici 

a v této se v dobrém rozloučili.

Pokračovali jsme dalších 85 km směr Plzeň.

Zde nám nabídli  dva pejsky. Čtyřletého Lorda  a devítiletého Charliho.

Mladý se měl, ale po chvíli ho Terri přestala zajímat a tak jsme zkusili staršího.

Ten jí moc chtěl, ale zase se několikrát netrefil. 

Už byly tři odpoledne a já vyřízená, že odjedeme bez krytí.

A tak na druhý pokus  pustila majitelka Lordíka, který v Charlím viděl konkurenci 

a po pár pokusech se vše povedlo.

 Naprosto přirozeně, pejsci se chtěli a Terri vůbec nekňučela. 
Byla zlatá.

Spojení trvalo 45 minut a tak za necelé 4 týdny na ultrazvuku uvidíme, 

zda krytí proběhlo úspěšně.

No, a protože jsme byli kousek od hradů, 

zajeli jsme, místo na Konopiště, na Točník a na Žebrák.

Doufáme, že Terri po hodinách strávených v autě a u ženichů (a že jich bylo),

procházka přišla vhod. Nebojte, občas jsme ji i poponášeli. :o)

Točník

Obdivuhodná tesařská práce.

Hra světel a stínů.

Po najetých téměř 400 km věříme, 

že se vše povedlo a za dva měsíce se dočkáme štěňátek. 

A pokud ne, tak zase za rok, 

protože Terri hárá jenom jednou ročně.

Nevěřila bych, jaká je to fuška. 

Přeji krásné dny.

Dáša F.